1 Pavel upřel zrak na veleradu a řekl: “Muži bratři, až do tohoto dne žiju se zcela dobrým svědomím před Bohem.” 2 Velekněz Ananiáš však nařídil těm, kdo stáli u něho, aby ho bili přes ústa. 3 Pavel mu řekl: “Tebe bude bít Bůh, ty obílená stěno. Ty zde sedíš, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu poroučíš, abych byl bit?” 4 Ti, kdo stáli poblíž, řekli: “Ty tupíš Božího velekněze?” 5 Pavel řekl: “Nevěděl jsem, bratři, že je veleknězem. Vždyť je napsáno: ‘Vládci svého lidu nebudeš zlořečit.’ ” 6 Protože Pavel poznal, že ve veleradě je jedna část ze saduceů a druhá z farizeů, začal volat: “Muži bratři, já jsem farizeus, syn farizeů. Jsem souzen pro naději a vzkříšení mrtvých.” 7 Když to řekl, nastala hádka mezi farizeji a saduceji a shromáždění se rozdělilo. 8 Saduceové totiž říkají, že není vzkříšení, ani andělé ani duchové, kdežto farizeové to všechno vyznávají. 9 Nastal veliký křik a někteří učitelé Písma ze strany farizeů povstali a začali prudce namítat: “Nenacházíme na tomto člověku nic zlého. Co když k němu promluvil duch nebo anděl?” 10 Hádka se zvětšovala a velitel dostal strach, aby Pavla nerozsápali. Rozkázal vojákům, aby sešli dolů, vyrvali ho z jejich středu a odvedli do kasáren. 11 Následující noci se postavil k němu Pán a řekl: “Buď statečný! Jako jsi svědčil o mně v Jeruzalémě, tak musíš svědčit i v Římě.” 12 Když nastal den, [někteří] Židé se spikli a zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí. 13 Těch, kdo se takto spikli, bylo více než čtyřicet. 14 Ti přišli k předním kněžím a starším a řekli: “Slavnostně jsme se zapřisáhli, že ničeho neokusíme, dokud Pavla nezabijeme. 15 Tak vy nyní spolu s veleradou ohlašte veliteli, aby ho k vám přivedl, že se chystáte důkladněji vyšetřit jeho záležitost. A my jsme připraveni zabít ho dříve, než se k vám přiblíží.” 16 O tomto úkladu však uslyšel syn Pavlovy sestry. Přišel a vešel do kasáren a oznámil to Pavlovi. 17 Pavel si zavolal jednoho ze setníků a řekl: “Tohoto mladíka zaveď k veliteli. Má mu co oznámit.” 18 On ho tedy vzal s sebou, zavedl k veliteli a řekl: “Vězeň Pavel si mě zavolal a požádal, abych tohoto mladíka zavedl k tobě, protože ti má něco říci.” 19 Velitel ho vzal za ruku, odešel s ním stranou a vyptával se: “Co je to, co mi máš oznámit?” 20 On řekl: “Židé se domluvili, že tě požádají, abys zítra odvedl Pavla do velerady, jako by chtěli něco v jeho případě důkladněji vyšetřit. 21 Ale ty jim nevěř, neboť více než čtyřicet mužů z nich na něho číhá; zapřisáhli se totiž, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na tvůj souhlas.” 22 Velitel mladíka propustil a nařídil mu: “Nikomu nevyzraď, žes mi to ohlásil.” 23 Pak zavolal dva ze svých setníků a řekl jim: “Připravte na devátou hodinu večer dvě stě vojáků, aby šli do Cesareje, také sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců. 24 Ať připraví mezky, aby na ně posadili Pavla a bezpečně ho dopravili k místodržiteli Félixovi.” 25 A napsal dopis tohoto znění: 26 “Klaudios Lysias zdraví vznešeného místodržitele Félixe. 27 Tohoto muže se Židé zmocnili a chtěli ho zabít. Přišel jsem s vojskem a vytrhl jim ho, když jsem se dozvěděl, že je římský občan. 28 Chtěl jsem se dozvědět, z čeho jej obviňují, a proto jsem [ho] odvedl do jejich velerady. 29 Shledal jsem, že je obviňován kvůli sporným otázkám jejich Zákona, ale že není na něm žádná vina, za niž by zasluhoval smrt nebo vězení. 30 Protože mi bylo oznámeno, že Židé chystají úklady proti tomuto muži, posílám ho hned k tobě. Také žalobcům jsem nařídil, aby to, co mají proti němu, řekli před tebou. Buď zdráv.” 31 Vojáci tedy, podle toho, jak jim bylo nařízeno, vzali Pavla a zavedli ho v noci do Antipatridy. 32 Druhého dne nechali jezdce s ním odjet a sami se vrátili do kasáren. 33 Jezdci přijeli do Cesareje, odevzdali dopis místodržiteli a postavili před něho i Pavla. 34 Přečetl dopis a zeptal se, z které je provincie. Když se dověděl, že z Kilikie, 35 řekl: “Vyslechnu tě, až přijdou také tvoji žalobci.” A rozkázal, aby ho hlídali v Herodově paláci.