1 Když tedy Festus přišel do provincie, vystoupil po třech dnech z Cesareje do Jeruzaléma. 2 Přední kněží a významní Židé vznesli u něho žalobu proti Pavlovi. Naléhali na něho 3 a žádali, aby jim prokázal laskavost a poslal ho do Jeruzaléma; chystali totiž léčku, že ho cestou zabijí. 4 Festus odpověděl, že Pavel je ve vězení v Cesareji a on sám že se brzy vydá na cestu. 5 “Ať tedy ti z vás,” řekl, “kteří mají moc, sestoupí se mnou, a je-li na tom muži něco špatného, ať ho žalují.” 6 Nestrávil mezi nimi více než osm nebo deset dní a sestoupil do Cesareje. Na druhý den zasedl k soudu a rozkázal přivést Pavla. 7 Když přišel, obstoupili ho Židé, kteří sestoupili z Jeruzaléma, a vznášeli mnoho těžkých obvinění, která nemohli dokázat. 8 Pavel se hájil takto: “Nijak jsem se neprohřešil ani proti zákonu Židů, ani proti chrámu, ani proti císaři.” 9 Avšak Festus, který se chtěl zavděčit Židům, Pavlovi odpověděl: “Chceš vystoupit do Jeruzaléma a tam být z toho přede mnou souzen?” 10 Pavel řekl: “Stojím před císařským soudem, kde mám být souzen. Židům jsem v ničem neublížil, jak i ty velmi dobře víš. 11 Jestliže jsem tedy vinen a učinil jsem něco, co zasluhuje smrt, nezdráhám se zemřít. Není-li však nic na tom, z čeho mne tito lidé obviňují, nikdo mne jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři.” 12 Nato Festus promluvil s radou a odpověděl: “K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš.” 13 Uplynulo několik dní a do Cesareje přijeli král Agrippa a Bereniké, aby pozdravili Festa. 14 Když tam už nějaký čas pobývali, předložil Festus králi Pavlův případ. Řekl: “Je tu ponechán od Félixe jako vězeň jeden muž, 15 o kterém mi přední kněží a starší Židů podali zprávu, když jsem byl v Jeruzalémě, a žádali jeho odsouzení. 16 Odpověděl jsem jim, že není římským zvykem vydávat nějakého člověka dřív, než by obžalovaný měl své žalobce tváří v tvář a dostal příležitost k obhajobě proti jejich obvinění. 17 Když se tu tedy sešli, bez odkladu jsem příštího dne zasedl k soudu a rozkázal předvést toho muže. 18 Jeho žalobci se postavili proti němu, ale nepřinášeli žádné obvinění ze zlých činů, jak jsem očekával, 19 nýbrž měli s ním nějaké spory o své náboženství a o nějakého zemřelého Ježíše, o němž Pavel tvrdil, že žije. 20 Byl jsem na rozpacích, jak tyto věci prozkoumat, a říkal jsem mu, zda by nechtěl jít do Jeruzaléma a tam být v těchto věcech souzen. 21 Avšak Pavel se odvolal, aby byl ve vězení až do rozhodnutí Jeho Veličenstva; proto jsem ho rozkázal hlídat, dokud ho nepošlu k císaři.” 22 Agrippa řekl Festovi: “Sám bych si chtěl také toho člověka poslechnout.” “Zítra”, řekl Festus, “ho uslyšíš.” 23 Druhý den tedy přišel Agrippa a Bereniké s velkou okázalostí a vstoupili do jednací síně spolu s veliteli a předními muži města. Na Festův rozkaz byl přiveden Pavel. 24 A Festus řekl: “Králi Agrippo a všichni muži zde s námi přítomní, vidíte tohoto člověka, kvůli němuž všichni Židé jak v Jeruzalémě, tak i zde na mne naléhali a křičeli, že nesmí více zůstat naživu. 25 Já jsem shledal, že neudělal nic, zač by zasluhoval smrt. Ale protože on sám se odvolal k Jeho Veličenstvu, rozhodl jsem se ho k němu poslat. 26 Nemám však nic určitého, co bych o něm svému pánu napsal. Proto jsem ho předvedl před vás a zvláště před tebe, králi Agrippo, abych po výslechu měl co napsat. 27 Zdá se mi totiž nerozumné posílat vězně a neuvést zároveň obvinění proti němu.”