1 Když jsme se zachránili, dozvěděli jsme se, že se ten ostrov jmenuje Malta. 2 Domorodci nám prokazovali neobyčejnou přívětivost. Zapálili oheň a všechny nás k němu pozvali, protože se schylovalo k dešti a bylo chladno. 3 Když Pavel nasbíral něco chrastí a přiložil na oheň, vylezla před teplem zmije a pověsila se mu na ruku. 4 Když domorodci uviděli, že mu zvíře visí na ruce, říkali si mezi sebou: “Tento člověk je jistě vrah. I když se zachránil z moře, Spravedlnost mu nedovolila žít.” 5 Ale on setřásl zvíře do ohně a nic zlého se mu nestalo. 6 Oni očekávali, že oteče nebo náhle padne mrtev. Když však dlouho čekali a viděli, že se s ním nic zlého neděje, změnili svůj názor a říkali, že je to bůh. 7 V blízkosti toho místa měl pozemky přední muž ostrova jménem Publius. Ten nás vzal k sobě a tři dny nás laskavě hostil. 8 I stalo se, že Publiův otec ležel a byl sužován horečkou a úplavicí. Pavel k němu vešel, s modlitbou vložil na něho ruce a uzdravil ho. 9 Když se toto stalo, přicházeli i ostatní nemocní z ostrova a byli uzdravováni. 10 Ti nás také zahrnuli mnohými projevy úcty, a když jsme vyplouvali, naložili nám věci pro naši potřebu. 11 Po třech měsících jsme vypluli na alexandrijské lodi, která přezimovala na ostrově a měla ve znaku Blížence. 12 Připluli jsme do Syrakus a zůstali tam tři dny. 13 Odtamtud jsme pluli podél pobřeží a dorazili do Regia. A když den nato začal vát jižní vítr, přijeli jsme druhého dne do Puteol. 14 Tam jsme nalezli bratry a byli od nich požádáni, abychom se zdrželi sedm dní. A tak jsme přišli do Říma. 15 Když bratři odtamtud o nás uslyšeli, přišli nám naproti až k Appiovu tržišti a ke Třem hospodám. Jakmile je Pavel uviděl, vzdal díky Bohu a nabyl odvahy. 16 Když jsme vstoupili do Říma, [setník předal vězně náčelníkovi tábora, ale] Pavlovi bylo dovoleno, aby bydlel v soukromí s vojákem, který ho hlídal. 17 I stalo se, že po třech dnech si svolal přední Židy. Když se sešli, řekl jim: “Muži bratři, já jsem se nedopustil ničeho proti našemu lidu ani proti otcovským zvykům, a přesto jsem byl jako vězeň vydán z Jeruzaléma do rukou Římanů. 18 Ti mne vyslechli a chtěli mě propustit, protože jsem se nedopustil žádného provinění, za které bych zasluhoval smrt. 19 Protože však tomu Židé odporovali, byl jsem nucen odvolat se k císaři, ale ne proto, že bych měl nějakou žalobu na svůj národ. 20 Z toho důvodu jsem vás pozval, abych vás uviděl a promluvil s vámi, neboť pro naději Izraele nosím tento řetěz.” 21 Ale oni mu řekli: “My jsme nedostali z Judska o tobě ani psaní, ani nám nepřišel nikdo z bratrů o tobě podat zprávu nebo povědět něco špatného. 22 Rádi bychom však od tebe slyšeli, jaké je tvé smýšlení, neboť o této straně je nám známo, že jí všude odporují.” 23 Určili mu tedy den a přišli k němu do jeho bytu ve větším počtu. Vykládal jim a dosvědčoval království Boží a od rána do večera je přesvědčoval o Ježíšovi z Mojžíšova zákona i z Proroků. 24 Někteří se dávali přesvědčit tím, co jim říkal, jiní nevěřili. 25 Byli mezi sebou rozděleni a začali se rozcházet, když Pavel řekl jedno slovo: “Dobře promluvil Duch Svatý k vašim otcům skrze proroka Izaiáše: 26 ‘Jdi k tomuto lidu a řekni: Vskutku uslyšíte, a jistě nepochopíte, ustavičně budete hledět, a určitě neuvidíte. 27 Neboť srdce tohoto lidu otupělo, stali se nedoslýchavými a své oči zavřeli, aby snad očima neuviděli a ušima neuslyšeli, srdcem nepochopili a neobrátili se a já je neuzdravil.’. 28 Ať je vám tedy známo, že tato Boží záchrana byla poslána pohanům. Oni uslyší.” 29 [Když to řekl, Židé odešli a velmi se mezi sebou přeli.] 30 Pavel zůstal po celé dva roky ve svém najatém bytě a přijímal všechny, kteří k němu přicházeli, 31 hlásal království Boží a učil o Pánu Ježíši Kristu se vší otevřeností a bez překážek.