1 Šest dní před Velkou nocí přišel Ježíš do Betanie, kde byl Lazar, ten, který zemřel a jehož Ježíš probudil z mrtvých. 2 Připravili mu tam večeři. Marta je obsluhovala a Lazar byl jeden z těch, kteří s ním stolovali. 3 Tu Marie vzala libru velmi drahého pravého nardového oleje, pomazala Ježíšovi nohy a otřela mu je svými vlasy; dům se naplnil vůní toho oleje. 4 Juda [Šimonův], Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: 5 “Proč nebyl tento olej prodán za tři sta denárů a ty dány chudým?” 6 To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale protože byl zloděj; měl pokladnici a bral z toho, co bylo do ní dáváno. 7 Ježíš řekl: “Nech ji. Ať jej zachová ke dni mé přípravy k pohřbu. 8 Vždyť chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky.” 9 Velký zástup Židů se dověděl, že tam je; a přišli nejen kvůli Ježíšovi, ale také proto, aby uviděli Lazara, kterého vzbudil z mrtvých. 10 Přední kněží se rozhodli, že zabijí i Lazara, 11 protože mnozí z Židů kvůli němu odcházeli a věřili v Ježíše. 12 Nazítří uslyšel velký zástup lidí, kteří přišli na svátky, že Ježíš přichází do Jeruzaléma. 13 Vzali palmové ratolesti, vyšli mu vstříc a volali: “Hosanna, požehnaný, jenž přichází ve jménu Pána, král Izraele.” 14 Ježíš nalezl oslátko a vsedl na ně, jak je napsáno: 15 ‘Neboj se, dcero Siónská, hle, tvůj král přichází, sedě na oslátku.’ 16 Jeho učedníci si to nejprve neuvědomili, ale když byl Ježíš oslaven, tehdy si vzpomněli, že to bylo o něm napsáno a že mu to učinili. 17 Zástup, který s ním byl, když zavolal Lazara z hrobu a vzbudil ho z mrtvých, vydával o tom svědectví. 18 Proto mu také vyšel zástup naproti, neboť uslyšel, že učinil toto znamení. 19 Farizeové si řekli: “Vidíte, že nic nezmůžete. Hle, [celý] svět jde za ním!” 20 Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku poklonili Bohu, byli Řekové. 21 Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a žádali ho: “Pane, chceme uvidět Ježíše!” 22 Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip šli a řekli to Ježíšovi. 23 Ježíš jim řekl: “Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. 24 Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek. 25 Kdo má rád svou duši, hubí ji; kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému. 26 Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí Otec.” 27 “Nyní je má duše rozrušena. Co mám říci? ‘Otče, zachraň mne od této hodiny’? Vždyť proto jsem přišel k této hodině. 28 Otče, oslav své jméno!” Z nebe se ozval hlas: “Oslavil jsem a ještě oslavím.” 29 Zástup, který tam stál a uslyšel to, říkal: ‘Zahřmělo.’ Jiní říkali: ‘Anděl k němu promluvil.’ 30 Ježíš řekl: “Ten hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám. 31 Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven. 32 A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všechny k sobě.” 33 Těmito slovy naznačoval, jakou smrtí má zemřít. 34 Zástup mu odpověděl: “My jsme uslyšeli ze Zákona, že Mesiáš zůstává na věčnost. Jak ty můžeš říkat, že Syn člověka musí být vyvýšen? Kdo je tento Syn člověka?” 35 Ježíš jim tedy řekl: “Ještě krátký čas je světlo mezi vámi. Choďte, dokud máte světlo, aby vás nezastihla tma; kdo chodí ve tmě, neví, kam jde. 36 Dokud máte světlo, věřte v to světlo, abyste se stali syny světla.” To Ježíš pověděl, odešel a skryl se před nimi. 37 Ačkoli před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho; 38 a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: ‘Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena Pánova paže?’ 39 Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: 40 ‘Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil.’ 41 To řekl Izaiáš, protože spatřil jeho slávu a mluvil o něm. 42 Přece však i mnozí z vůdců v něho uvěřili, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagógy. 43 Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží. 44 Ježíš zvolal: “Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal. 45 A kdo vidí mne, vidí toho, kdo mne poslal. 46 Já jsem přišel na svět jako světlo, aby každý, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. 47 A kdo uslyší má slova a nezachová je, toho já nesoudím. Nepřišel jsem, abych soudil svět, ale abych svět zachránil. 48 Kdo mne odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den. 49 Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal přikázání, co mám říci a co promluvit. 50 A vím, že jeho přikázání je život věčný. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.”