1 Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno, ještě za tmy, ke hrobu a uviděla kámen odvalený od hrobu. 2 Běžela tedy a přišla k Šimonu Petrovi a k druhému učedníkovi, kterého měl Ježíš rád, a řekla jim: “Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.” 3 Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili k hrobu. 4 Běželi oba spolu, ale ten druhý učedník běžel napřed, rychleji než Petr, a přišel ke hrobu první. 5 Naklonil se dovnitř a uviděl tam ležet plátna, ale dovnitř nevstoupil. 6 Potom přišel také Šimon Petr, který šel za ním. Vešel do hrobu a uviděl tam ležet lněná plátna, 7 avšak šátek, který byl na Ježíšově hlavě, neležel se lněnými plátny, nýbrž byl zvlášť svinut na jiném místě. 8 Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel k hrobu první; i uviděl a uvěřil. 9 Neboť ještě neznali Písmo, že musí vstát z mrtvých. 10 Učedníci pak opět odešli domů. 11 Marie stála venku před hrobem a plakala. Jak plakala, naklonila se do hrobu 12 a uviděla dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde leželo Ježíšovo tělo; jednoho u hlavy a druhého u nohou. 13 A ti jí řekli: “Ženo, proč pláčeš?” Řekla jim: “Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.” 14 Když to řekla, otočila se dozadu a uviděla tam stát Ježíše; nevěděla však, že je to Ježíš. 15 Ježíš jí řekl: “Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?” Ona mu v domnění, že je to zahradník, řekla: “Pane, jestliže tys ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já si ho vezmu.” 16 Ježíš jí řekl: “Marie!” Ona se otočila a hebrejsky mu řekla: “Rabbuni”, což znamená ‘Učiteli’. 17 Ježíš jí řekl: “Nedrž se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke svému Otci. Jdi k mým bratřím a řekni jim: ‘Vystupuji k Otci svému i k Otci vašemu, k Bohu svému i k Bohu vašemu.’ ” 18 Marie Magdalská šla a zvěstovala učedníkům: “Viděla jsem Pána”, a oznámila to, co jí řekl. 19 Když byl večer téhož dne, prvního dne týdne, a učedníci byli ze strachu před Židy za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš, postavil se doprostřed a řekl jim: “Pokoj vám.” 20 Když to řekl, ukázal jim ruce a bok. Když učedníci uviděli Pána, zaradovali se. 21 Ježíš jim řekl opět: “Pokoj vám. Jako mne poslal Otec, i já posílám vás.” 22 Po těchto slovech na ně dechl a řekl jim: “Přijměte Ducha Svatého. 23 Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je zadržíte, tomu jsou zadrženy.” 24 Tomáš, řečený Didymos, jeden z Dvanácti, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. 25 Ostatní učedníci mu říkali: “Viděli jsme Pána.” On jim však řekl: “Pokud neuvidím stopu hřebů v jeho rukou a nevložím svůj prst na místo hřebů a svou ruku do jeho boku, neuvěřím.” 26 Po osmi dnech byli jeho učedníci opět uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi. Postavil se doprostřed a řekl: “Pokoj vám.” 27 Potom řekl Tomášovi: “Vztáhni svůj prst sem a pohleď na mé ruce, vztáhni svou ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.” 28 Tomáš mu odpověděl slovy: “Můj Pán a můj Bůh.” 29 Ježíš mu řekl: “Že jsi mne viděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili.” 30 Ještě mnoho jiných znamení, která nejsou zapsána v této knize, učinil Ježíš před svými učedníky. 31 Tato však zapsána jsou, abyste uvěřili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.