1 Ježíš řekl svým učedníkům: “Není možné, aby nepřišla pohoršení, běda však tomu, skrze koho přicházejí. 2 Bylo by pro něho lépe, kdyby mu dali okolo krku mlýnský kámen a uvrhli ho do moře, než aby pohoršil jednoho z těchto malých. 3 Mějte se na pozoru. Zhřeší-li tvůj bratr, pokárej ho, a uzná-li svou vinu, odpusť mu. 4 A zhřeší-li proti tobě sedmkrát za den a sedmkrát se k tobě obrátí se slovy: ‘Uznávám svou vinu, odpusť mi’, odpustíš mu.” 5 Apoštolové řekli Pánu: “Přidej nám víry!” 6 Pán řekl: “Kdybyste měli víru jako zrno hořčice, řekli byste této moruši: ‘Vykořeň se a přesaď se do moře’, a poslechla by vás.” 7 “Kdo z vás, kdo má otroka, který oře nebo pase stádo, mu řekne, když se vrátí z pole: ‘Pojď hned a ulehni ke stolu’? 8 Neřekne mu spíše: ‘Připrav něco k jídlu, opaš se a obsluhuj mne, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty’? 9 Děkuje snad tomu otroku, že udělal, co [mu] bylo přikázáno? [Nemyslím.] 10 Tak i vy, když uděláte všechno, co vám bylo přikázáno, řekněte: ‘Jsme neužiteční otroci; udělali jsme, co jsme byli povinni udělat.’ ” 11 A stalo se, když byl na cestě do Jeruzaléma, že procházel Samařskem a Galileou. 12 Když vcházel do jedné vesnice, setkalo se s ním deset malomocných mužů, kteří zůstali stát opodál 13 a hlasitě zvolali: “Ježíši, Mistře, smiluj se nad námi!” 14 Když je uviděl, řekl jim: “Jděte a ukažte se kněžím.” A stalo se, když odcházeli, že byli očištěni. 15 Jeden z nich, když uviděl, že je uzdraven, se vrátil a velikým hlasem oslavoval Boha; 16 padl na tvář k jeho nohám a děkoval mu. A byl to Samařan. 17 Ježíš na to řekl: “Nebylo jich očištěno deset? Kde je těch devět? 18 Nikdo z nich se nenašel, aby se vrátil a vzdal chválu Bohu, kromě tohoto cizince?” 19 A řekl mu: “Vstaň a jdi, tvá víra tě zachránila.” 20 Když se ho farizeové otázali, kdy přijde království Boží, odpověděl jim: “Království Boží nepřichází tak, abyste ho mohli pozorovat; 21 ani neřeknou: ‘Hle, je tu’ nebo ‘je tam’. Neboť hle, království Boží je uvnitř vás.” 22 Učedníkům řekl: “Přijdou dny, kdy zatoužíte spatřit aspoň jeden ze dnů Syna člověka, ale nespatříte. 23 A budou vám říkat: ‘Hle, zde je’ nebo ‘hle, tam!’ Nechoďte a neběhejte za nimi. 24 Neboť jako blesk, když uhodí, září z jedné končiny pod nebem do druhé končiny pod nebem, tak bude Syn člověka ve svém dni. 25 Napřed však musí mnoho vytrpět a být tímto pokolením zavržen. 26 A jak bylo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka: 27 jedli, pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noé vešel do korábu a přišla potopa a zahubila všechny. 28 Podobně bylo za dnů Lota: jedli, pili, kupovali, prodávali, sázeli a stavěli, 29 avšak toho dne, kdy Lot vyšel ze Sodomy, pršel z nebe oheň se sírou a zahubil všechny. 30 Právě tak to bude toho dne, kdy se zjeví Syn člověka. 31 Kdo v onen den bude na střeše a své věci bude mít v domě, ať nesestupuje, aby si je vzal; a podobně kdo bude na poli, ať se nevrací zpět. 32 Pamatujte na Lotovu ženu. 33 Kdo by usiloval svoji duši zachovat, ztratí ji, kdo však by ji ztratil, zachová ji k životu. 34 Pravím vám, že té noci budou dva na jednom lůžku, jeden bude vzat, a druhý zanechán. 35 Dvě budou spolu mlít, jedna bude vzata, a druhá zanechána. 36 [Dva budou na poli, jeden bude vzat, a druhý zanechán.]” 37 Řekli mu: “Kde to bude, Pane?” On jim řekl: “Kde je tělo, tam se shromáždí i supi.”