1 A když se přibližují k Jeruzalému, k Betfage a Betanii u Olivové hory, posílá dva ze svých učedníků 2 a říká jim: “Jděte do té vesnice před vámi, a hned jak do ní vejdete, naleznete uvázané oslátko, na které se ještě nikdo z lidí neposadil. Odvažte je a přiveďte. 3 A jestliže vám někdo řekne: ‘Co to děláte?’ řekněte: ‘Pán je potřebuje a hned je sem zase pošle.’ ” 4 Odešli a nalezli oslátko uvázané u dveří venku na ulici a odvázali je. 5 A někteří z těch, kteří tam stáli, jim říkali: “Co to děláte, že odvazujete to oslátko?” 6 Oni jim řekli, jak řekl Ježíš, a ti je nechali. 7 A přivedli oslátko k Ježíšovi, hodili na ně svá roucha a on se na ně posadil. 8 A mnozí rozprostřeli na cestu svá roucha, jiní pak ratolesti, které nařezali na polích. 9 Ti, kteří šli vpředu, i ti, kteří šli za ním, křičeli: “Hosanna! Požehnaný, který přichází ve jménu Pána! 10 Požehnané přicházející království našeho otce Davida! Hosanna na výsostech!” 11 A vstoupil do Jeruzaléma do chrámu a rozhlédl se po všem. Protože již bylo pozdě, vyšel s Dvanácti do Betanie. 12 Když vyšli následujícího dne z Betanie, dostal hlad. 13 A z dálky uviděl fíkovník mající listí a přišel, zdali v něm něco nenalezne. Když k němu přišel, nenalezl nic kromě listů; nebylo totiž období fíků. 14 I řekl mu: “Kéž již nikdy v tomto věku z tebe nikdo nejí ovoce.” A jeho učedníci to slyšeli. 15 A přišli do Jeruzaléma. Vešel do chrámu a začal vyhánět ty, kteří v chrámu prodávali a nakupovali, a převrhl stoly směnárníků a sedadla prodávajících holoubata. 16 A nedovoloval, aby někdo pronesl nějakou nádobu skrze chrám. 17 Učil a říkal jim: “Což není napsáno: ‘Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy’? Vy jste jej však učinili jeskyní lupičů.” 18 Uslyšeli to přední kněží a učitelé Písma a hledali, jak by ho zahubili, neboť se ho báli; celý ten zástup byl totiž nad jeho učením ohromen. 19 Když nastal večer, vycházeli ven z města. 20 A když šli ráno kolem, uviděli ten fíkovník uschlý od kořenů. 21 Petr se rozpomenul a řekl mu: “Rabbi, hleď, ten fíkovník, který jsi proklel, je uschlý.” 22 Ježíš jim na to řekl: “Mějte víru Boží. 23 Amen, pravím vám, že kdo by řekl této hoře: ‘Zvedni se a vrhni se do moře’ a nezapochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že co říká, se děje, bude mu to dáno. 24 Proto vám pravím, všechno za cokoliv se modlíte a co žádáte, věřte, že jste přijali, a bude vám to dáno. 25 A kdykoliv stojíte a modlíte se, odpouštějte, máte-li proti někomu něco, aby i váš Otec, který je v nebesích, odpustil vám vaše přestoupení. ” 26 Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec, ten v nebesích, neodpustí (ta) vaše přestoupení. 27 A přišli opět do Jeruzaléma, a když se procházel v chrámu, přišli k němu přední kněží, učitelé Písma a starší 28 a říkali mu: “V jaké pravomoci to činíš? A kdo ti dal tuto pravomoc, abys to činil?” 29 Ježíš jim řekl: “Zeptám se vás na jednu věc; odpovězte mi a řeknu vám, v jaké pravomoci to činím. 30 Byl Janův křest z nebe nebo z lidí? Odpovězte mi.” 31 Začali se mezi sebou přít a říkali: “Řekneme-li: ‘Z nebe’, řekne: ‘Proč jste mu tedy neuvěřili?’ 32 Máme říci: ‘Z lidí’?” Báli se zástupu, neboť všichni skutečně měli za to, že Jan byl prorok. 33 Odpověděli tedy Ježíšovi: “Nevíme.” A Ježíš jim řekl: “Ani já vám nepovím, v jaké pravomoci to činím.”