1 A když po několika dnech opět vstoupil do Kafarnaum, rozneslo se, že je doma. 2 A hned se shromáždili mnozí lidé, takže už nebylo místo ani přede dveřmi. A mluvil k nim Slovo. 3 Tu přicházejí, nesouce k němu ochrnutého; nesou ho čtyři. 4 A protože ho pro zástup nemohli k němu přinést, odkryli střechu tam, kde byl, prorazili otvor a lehátko, na kterém ochrnutý ležel, spustili dolů. 5 Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnutému: “Synu, tvé hříchy jsou odpuštěny.” 6 Seděli tam někteří z učitelů Písma a uvažovali ve svých srdcích: 7 “Proč takhle mluví? Rouhá se! Kdo je mocen odpouštět hříchy, ne-li jeden: Bůh.” 8 Ježíš hned svým duchem poznal, že takto v sobě uvažují, a řekl jim: “Proč tak uvažujete ve svých srdcích? 9 Co je snadnější? Říci ochrnutému: ‘Tvé hříchy jsou odpuštěny’, nebo říci: ‘Vstaň, vezmi své lehátko a choď’? 10 Ale abyste věděli, že Syn člověka má pravomoc odpouštět hříchy na zemi...” řekne ochrnutému: 11 “Tobě pravím: Vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů.” 12 On vstal, vzal hned své lehátko a přede všemi vyšel, takže všichni tím byli ohromeni, oslavovali Boha a říkali: “Něco takového jsme ještě nikdy neviděli.” 13 Ježíš opět vyšel podél moře a celý ten zástup přicházel k němu a on je vyučoval. 14 Cestou uviděl Leviho, syna Alfeova, sedícího v celnici, a řekl mu: “Následuj mne.” On vstal a následoval ho. 15 A když Ježíš stoloval v jeho domě, mnozí celníci a hříšníci stolovali spolu s Ježíšem a jeho učedníky, neboť jich bylo mnoho a následovali ho. 16 Když učitelé Písma a farizeové viděli, že jí s hříšníky a celníky, říkali jeho učedníkům: “Jak to, že jí a pije s celníky a hříšníky?” 17 Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: “Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšné.” 18 Učedníci Janovi a farizeové se právě postili. I přijdou a říkají mu: “Proč se Janovi učedníci a učedníci farizeů postí, ale tvoji učedníci se nepostí?” 19 Ježíš jim řekl: “Mohou se ženichovi přátelé postit, když je ženich s nimi? Dokud mají ženicha s sebou, nemohou se postit. 20 Přijdou však dny, kdy od nich bude ženich odňat, a tehdy v onen den se budou postit.” 21 “Nikdo nepřišívá záplatu z neseprané látky na starý šat, jinak se ta výplň vytrhne, nové od starého, a trhlina se ještě zvětší. 22 A nikdo nedává mladé víno do starých měchů, jinak víno ty měchy roztrhne, a víno se vylije a měchy se zničí. Ale mladé víno patří do nových měchů!” 23 I stalo se, že v sobotu procházel obilným polem a jeho učedníci začali cestou trhat klasy. 24 Farizeové mu řekli: “Podívej, proč dělají, co není v sobotu dovoleno?” 25 Ježíš jim říká: “Nikdy jste nečetli, co udělal David, když se ocitl v nouzi a vyhladověl, on i ti, kdo byli s ním? 26 Jak za velekněze Abiatara vešel do domu Božího a snědl chleby předložení, které nesmí jíst nikdo kromě kněží, a dal i těm, kteří byli s ním?” 27 A řekl jim: “Sobota byla učiněna pro člověka, a ne člověk pro sobotu. 28 Takže Syn člověka je pánem i soboty.”