1 A opět začal učit u moře. A shromáždil se k němu veliký zástup, takže vstoupil do lodi na moři a posadil se; a celý zástup byl na břehu u moře. 2 A učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém vyučování jim říkal: 3 “Poslouchejte! Hle, rozsévač vyšel zasít. 4 A stalo se, když rozséval, že některé zrno padlo podél cesty; i přišli ptáci a sezobali je. 5 A jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a hned vyrazilo, protože nemělo hlubokou zem. 6 Když vyšlo slunce, bylo spáleno; a protože nemělo kořen, uschlo. 7 Jiné padlo do trní; trní vzešlo a udusilo je, a zrno nevydalo úrodu. 8 A jiná padla do dobré země, vzcházela, rostla a vydávala úrodu; a neslo jedno třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou.” 9 A říkal: “Kdo má uši k slyšení, ať poslouchá!” 10 Když se ocitl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním, spolu s Dvanácti na ta podobenství. 11 Říkal jim: “Vám je dáno tajemství království Božího, avšak těm, kteří jsou vně, se to všechno děje v podobenstvích, 12 aby hledíce hleděli a neuviděli, slyšíce slyšeli a nechápali, neobrátili se a nebylo jim odpuštěno.” 13 A řekl jim: “Nerozumíte tomuto podobenství; jak budete chápat všechna ta podobenství? 14 Rozsévač rozsévá Slovo. 15 Tito pak jsou ‘podél cesty’, kde se rozsévá Slovo: Když je uslyší, hned přichází Satan a bere Slovo do nich zaseté. 16 A [podobně] tito jsou ‘na skalnatá místa’ zaséváni: Ti, když uslyší Slovo, hned je s radostí přijímají. 17 A nemají v sobě kořen, ale jsou nestálí. Když nastane soužení nebo pronásledování pro Slovo, ihned odpadají. 18 A další jsou ti, kteří jsou rozséváni ‘do trní’: To jsou ti, kteří slyší Slovo, 19 ale potom přicházejí starosti tohoto věku, klam bohatství a žádosti po ostatních věcech a dusí Slovo, takže se stává neplodným. 20 Ale tito jsou ‘na dobrou zem’ zaseti: Slyší Slovo, přijímají je a nesou úrodu, jedno třicetinásobnou, jedno šedesátinásobnou a jedno stonásobnou.” 21 A říkal jim: “Zdali přinášejí lampu, aby byla postavena pod nádobu nebo pod postel? Ne proto, aby byla postavena na stojan? 22 Vždyť [nic] není skryté, než aby bylo zjeveno; ani nebylo ukryto, leč aby vyšlo najevo. 23 Má-li kdo uši k slyšení, ať poslouchá.” 24 A říkal jim: “Věnujte pozornost tomu, co slyšíte. Jakou měrou měříte, takovou bude naměřeno vám a bude vám přidáno. 25 Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, i to, co má, bude od něho vzato.” 26 A říkal: “S Božím královstvím je to tak, jako když člověk hodí semeno na zem; 27 v noci spí a ve dne vstává a semeno klíčí a roste, on ani neví jak. 28 Země sama od sebe plodí, nejprve stéblo, potom klas, potom plné obilí v klasu. 29 A když úroda dozraje, hned posílá srp, neboť nastala sklizeň.” 30 A říkal: “K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme? 31 Je jako zrno hořčice. Když je zaseto na zem, je menší než všechna semena na zemi. 32 A když je zaseto, vzchází a stává se větším než všechny byliny a vytváří velké ratolesti, takže v jeho stínu mohou hnízdit nebeští ptáci.” 33 A v mnoha takových podobenstvích k nim mluvil Slovo, jak byli schopni slyšet. 34 Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všechno vysvětloval. 35 Toho dne, když nastal večer, jim říká: “Přejděme na druhou stranu.” 36 Opustili zástup a vzali ho v té lodi, v níž byl; byly s ním také jiné lodě. 37 Tu nastala veliká větrná bouře a vlny se přelévaly do lodě, takže se již loď naplňovala. 38 A on spal na zádi na podušce. Budí ho a říkají mu: “Mistře, nezajímá tě, že hyneme?” 39 Probudil se, pokáral vítr a řekl moři: “Mlč, buď zticha!” A vítr přestal a nastalo veliké utišení. 40 Řekl jim: “Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?” 41 Padla na ně veliká bázeň a říkali jeden druhému: “Kdo to tedy je, že i vítr i moře ho poslouchají?”