1 Kdybych mluvil jazyky lidí i andělů, ale neměl bych lásku, stal jsem se dunícím kovem nebo řinčícím činelem. 2 A kdybych měl proroctví a rozuměl všem tajemstvím a veškerému poznání a kdybych měl všechnu víru, takže bych [i] hory přenášel, ale neměl bych lásku, nejsem nic. 3 A kdybych všechen svůj majetek vynaložil na krmení [chudých] a kdybych vydal své tělo ke spálení, ale neměl bych lásku, nic mi [to] neprospěje. 4 Láska je trpělivá, je dobrotivá, láska nezávidí, láska se nevychloubá [ani] nenadýmá; 5 nechová se nepatřičně, nehledá svůj [prospěch], nedá se vydráždit, nemyslí na [nic] zlého; 6 neraduje se z nepravosti, ale raduje se s pravdou; 7 všechno snáší, všemu věří, ve vše doufá, všechno vydrží. 8 Láska nikdy neselhává. Avšak proroctví, ta zaniknou, jazyky, ty přestanou, poznání, to bude zmařeno. 9 Částečně totiž poznáváme a částečně prorokujeme, 10 ale jakmile přijde to dokonalé, tehdy to, co je částečné, zanikne. 11 Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, uvažoval jsem jako dítě; když jsem se však stal mužem, zanechal jsem dětinských věcí. 12 Nyní totiž vidíme jako v zrcadle, zastřeně, ale potom tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám tak, jak jsem byl také [sám] poznán. 13 Nyní pak zůstává víra, naděje a láska, tato trojice; ale největší z nich [je] láska.