7
Tento Melchisedech, král Sálemu a kněz Nejvyššího Boha, vyšel vstříc Abrahamovi, vracejícímu se od pobití králů, a požehnal mu. Jemu také Abraham oddělil desátek ze všech věcí. [Ten] je podle výkladu nejprve Král spravedlnosti, dále pak také král Sálemu, což znamená král pokoje. Bez otce, bez matky, bez rodokmenu, nemaje počátek dní ani konec života, ale připodobněn Božímu Synu zůstává knězem navždycky. Považte tedy, jak vznešený [je] ten, kterému i patriarcha Abraham dal desátek z kořisti! Ti ze synů Léviho, kteří přijímají kněžství, přece mají přikázání, aby podle Zákona přijímali desátky od lidu, to jest od svých bratrů, ačkoli vyšli z Abrahamových beder. Avšak ten, který nepochází z jejich rodokmenu, přijal desátek od Abrahama a požehnal toho, který měl zaslíbení. Požehnání pak bezesporu přijímá menší od většího. Zde tedy přijímají desátky smrtelní lidé, ale tam [někdo], o kom se svědčí, že žije. Dalo by se dokonce říci, [že] skrze Abrahama dal desátek i Lévi, který desátky přijímá, 10 neboť byl ještě v otcových bedrech, když mu Melchisedech vyšel vstříc. 11 Kdyby tedy dokonalost byla skrze levítské kněžství (neboť za něj byl lidu vydán Zákon), proč by ještě [bylo] potřeba, aby povstal jiný kněz podle Melchisedechova řádu, a nebyl jmenován podle Áronova řádu? 12 Mění-li se totiž kněžství, nastává nutně i změna Zákona. 13 Neboť [ten], o kom se toto říká, patří k jinému pokolení, z něhož se nikdo oltáři nevěnoval. 14 Je přece zřejmé, že náš Pán povstal z Judy, a o tomto pokolení Mojžíš nic ohledně kněžství nemluvil. 15 A je [to] ještě mnohem zřejmější, když podobně jako Melchisedech povstává jiný kněz, 16 který přišel ne podle zákona tělesného nařízení, ale podle moci nepomíjejícího života. 17 [Písmo] totiž svědčí: “Ty jsi knězem navěky podle Melchisedechova řádu.” 18 Dochází tedy jednak ke zrušení [toho] předchozího přikázání pro jeho slabost a neužitečnost 19 (neboť Zákon nepřivedl nic k dokonalosti) a jednak k zavedení lepší naděje, skrze niž se přibližujeme Bohu. 20 A poněvadž není [knězem] bez přísahy 21 (neboť oni se stali kněžími bez přísahy, ale on s přísahou při tom, který mu řekl: “Pán odpřisáhl a nebude [toho] litovat: Ty jsi knězem navěky podle Melchisedechova řádu”), 22 tím lepší smlouvy se stal Ježíš ručitelem. 23 A jich se stalo kněžími mnoho, protože jim smrt bránila [jimi] zůstat, 24 ale on, protože zůstává na věky, má nepomíjející kněžství. 25 Proto je také schopen dokonale spasit ty, kdo skrze něj přicházejí k Bohu, neboť je stále živ, aby za ně orodoval. 26 Slušelo se totiž, abychom měli takovéhoto nejvyššího kněze - svatého, nevinného, neposkvrněného, odděleného od hříšníků a vyvýšeného nad nebesa. 27 Ten nemusí jako tamti nejvyšší kněží každý den nejprve přinášet oběti za své vlastní hříchy a potom za [hříchy] lidu, neboť to udělal jednou provždy, když obětoval sám sebe. 28 Zákon totiž za nejvyšší kněží ustanovuje lidi, kteří mají slabosti, ale slovo přísahy, která [přišla] po Zákonu, [ustanovuje] na věky dokonalého Syna.