8
A proto již [není] žádné odsouzení pro ty, kdo jsou v Kristu Ježíši, kteří nechodí podle těla, ale podle Ducha. Neboť zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě osvobodil od zákona hříchu a smrti. Neboť co [bylo] pro Zákon nemožné, protože byl slabý kvůli tělu, [to] Bůh [vykonal], když poslal svého vlastního Syna v podobě těla hříchu a kvůli hříchu. Odsoudil hřích v těle, aby byl spravedlivý požadavek Zákona naplněn v nás, kdo nechodíme podle těla, ale podle Ducha. Ti, kdo jsou podle těla, totiž myslí na věci těla, ale ti, kdo [jsou] podle Ducha, na věci Ducha. Neboť smýšlení těla [je] smrt, ale smýšlení Ducha [je] život a pokoj. Smýšlení těla [je] proto v nepřátelství vůči Bohu, neboť není a vlastně ani nemůže být poddáno Božímu zákonu. A tak ti, kteří jsou v těle, se Bohu líbit nemohou. Vy však nejste v těle, ale v Duchu, pokud ve vás přebývá Duch Boží. Jestliže pak někdo nemá Kristova Ducha, ten není jeho. 10 Jestliže však [je] Kristus ve vás, [je] sice tělo mrtvé kvůli hříchu, ale duch žije kvůli spravedlnosti. 11 Jestliže tedy Duch Toho, který vzkřísil Ježíše z mrtvých, přebývá ve vás, [pak] Ten, který vzkřísil z mrtvých Krista, obživí i vaše smrtelná těla skrze svého Ducha přebývajícího ve vás. 12 A tak tedy, bratři, nejsme dlužníci těla, abychom žili podle těla. 13 Žijete-li totiž podle těla, zemřete; jestliže však skutky těla umrtvujete Duchem, budete žít. 14 Neboť všichni, kdo jsou vedeni Božím Duchem, ti jsou Boží synové. 15 Nepřijali jste přece ducha otroctví, abyste se znovu báli, ale přijali jste Ducha synovství, v němž voláme Abba, Otče! 16 Sám Duch dosvědčuje našemu duchu, že jsme Boží děti. 17 A jestliže děti, [pak] i dědicové, totiž dědicové Boží a spoludědicové Kristovi, abychom jestliže s [ním] trpíme, byli s [ním] také oslaveni. 18 Mám totiž za to, že utrpení nynějšího času nejsou srovnatelná s tou slávou, která se má zjevit na nás. 19 Neboť stvoření napjatě vyhlíží a očekává zjevení Božích synů 20 (stvoření je totiž poddáno marnosti, ne dobrovolně, ale kvůli tomu, který [je] poddal) 21 v naději, že i ono samo bude vysvobozeno z otroctví zkázy do svobody slávy Božích dětí. 22 Víme přece, že všechno stvoření až dosud společně sténá a pracuje k porodu. 23 A nejen ono, ale i my, kteří máme prvotiny Ducha, i my sami v sobě sténáme, zatímco očekáváme přijetí za syny, [to jest] vykoupení svého těla. 24 Byli jsme totiž spaseni nadějí. Avšak naděje, která je zjevná, není naděje. (Vždyť proč by někdo doufal [v to,] co vidí?) 25 Doufáme-li však [v to], co nevidíme, [pak to] vytrvale očekáváme. 26 A tak [nám] také Duch pomáhá v našich slabostech. Vždyť [ani] nevíme, [za] co bychom se měli modlit, jak je potřeba, ale sám Duch oroduje za nás nevýslovným sténáním. 27 A ten, který zkoumá srdce, ví, jaké [je] smýšlení Ducha, že podle Boží [vůle] prosí za svaté. 28 Víme pak, že těm, kteří milují Boha, všechny věci napomáhají k dobrému, [totiž] těm, kteří jsou povoláni podle [jeho] předsevzetí. 29 Neboť ty, které předzvěděl, také předurčil, [aby byli] připodobněni obrazu jeho Syna, aby on byl prvorozený mezi mnoha bratry. 30 [Ty], které předurčil, ty také povolal; které povolal, ty také ospravedlnil, a které ospravedlnil, ty také oslavil. 31 Co k tomu tedy řekneme? Když [je] Bůh s námi, kdo proti nám? 32 Jak by nám Ten, který neušetřil svého vlastního Syna, ale vydal ho za nás [za] všechny, nedaroval s ním také všechny věci? 33 Kdo obviní Boží vyvolené? [Vždyť] Bůh, ten ospravedlňuje! 34 Kdo [nás] odsoudí? [Vždyť] Kristus, ten zemřel, ale hlavně byl vzkříšen [z mrtvých]; ten je také po Boží pravici a oroduje za nás! 35 Kdo nás oddělí od Kristovy lásky? [Snad] soužení, úzkost nebo pronásledování? [Snad] hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? 36 Jak je napsáno: “Pro tebe jsme zabíjeni celý den, počítáni jsme za ovce na porážku.” 37 Ale v tom všem skvěle vítězíme skrze Toho, který si nás zamiloval. 38 Jsem totiž přesvědčen, že smrt ani život, andělé, vrchnosti ani mocnosti, věci přítomné ani budoucí, 39 výšina ani hlubina ani žádné jiné stvoření nás nebude moci oddělit od Boží lásky, která [je] v Kristu Ježíši, našem Pánu.