1 A když vycházel z chrámu, dí jemu jeden z učedlníků jeho: Mistře, pohleď, kteraké kamení a jaké jest toto stavení! 2 Tedy Ježíš odpovídaje, řekl jemu: Vidíš toto tak veliké stavení? Nebudeť ostaven kámen na kameni, kterýž by nebyl zbořen. 3 A když se posadil na hoře Olivetské proti chrámu, otázali se jeho obzvláštně Petr, Jakub a Jan a Ondřej, řkouce: 4 Pověz nám, kdy to bude? A které znamení, když se toto všecko bude plniti? 5 Ježíš pak odpovídaje jim, počal praviti: Vizte, aby vás někdo nesvedl. 6 Neboť mnozí přijdou ve jménu mém, řkouce: Já jsem Kristus, a mnohéť svedou. 7 Když pak uslyšíte boje a pověst o válkách, nestrachujte se; nebo musí to býti, ale ne ihned konec. 8 Povstaneť zajisté národ proti národu a království proti království, a bude zemětřesení po místech, a hladové i bouřky. 9 A toť budou počátkové bolesti. Vy pak šetřte se. Nebo vydávati vás budou na sněmy a do shromáždění; budete biti, a před vladaři a králi stanete pro mne, na svědectví jim. 10 Ale ve všech národech nejprv musí býti kázáno evangelium. 11 Když pak vás povedou vyzrazujíce, nestarejte se, co byste mluvili, aniž o to pečlivě přemyšlujte, ale což vám bude dáno v tu hodinu, to mluvte; nebo nejste vy, jenž mluvíte, ale Duch svatý. 12 Vydáť pak bratr bratra na smrt a otec syna, a povstanou děti proti rodičům, a budou je mordovati. 13 A budete v nenávisti všechněm pro jméno mé. Ale kdož setrvá až do konce, tenť spasen bude. 14 Když pak uzříte ohavnost zpuštění, o kteréž povědíno jest skrze Daniele proroka, ana stojí, kdež by státi neměla, (kdo čte, rozuměj,) tehdáž ti, kdož jsou v Židovstvu, ať utekou na hory. 15 A kdož na střeše jest, nesstupuj do domu, ani vcházej, aby co vzal z domu svého. 16 A kdo na poli, nevracuj se zase, aby vzal roucho své. 17 Běda pak těhotným a těm, kteréž krmí v těch dnech. 18 Protož modlte se, aby utíkání vaše nebylo v zimě. 19 Neboť budou ti dnové plní takového soužení, jakéhož nebylo od počátku stvoření, kteréž Bůh stvořil, až dosavad, aniž potom bude. 20 A byť neukrátil Pán těch dnů, nebyl by spasen žádný člověk. Ale pro vyvolené, kteréž vyvolil, ukrátil těch dnů. 21 A tehdáž řekl-li by vám kdo: Aj teď jest Kristus, aneb, aj tamto, nevěřte. 22 Neboť povstanou falešní Kristové a falešní proroci, a budou činiti divy a zázraky k svedení, by možné bylo, také i vyvolených. 23 Vy pak šetřte se. Aj, předpověděl jsem vám všecko. 24 V těch pak dnech, po soužení tom, slunce se zatmí a měsíc nedá světla svého. 25 A hvězdy nebeské budou padati, a moci, které jsou na nebi, pohnou se. 26 A tehdážť uzří Syna člověka, an se béře v oblacích s mocí velikou a s slavou. 27 I tehdyť pošle anděly své, a shromáždí vyvolené své ode čtyř větrů, od končin země až do končin nebe. 28 Od fíku pak učte se podobenství: Když již ratolest jeho odmladne a vypučí se listí, znáte, že blízko jest léto. 29 Takž i vy, když uzříte, ano se tyto věci dějí, vězte, že blízko jest a ve dveřích království Boží. 30 Amen pravím vám, žeť nepomine pokolení toto, až se tyto všecky věci stanou. 31 Nebe a země pominou, ale slova má nepominou. 32 Ale o tom dni a hodině žádný neví, ani andělé, jenž jsou v nebesích, ani Syn, jediné sám Otec. 33 Vizte, bděte a modlte se; nebo nevíte, kdy bude ten čas. 34 Syn člověka zajisté jest jako člověk, kterýž daleko odšel, opustiv dům svůj, a poručiv služebníkům svým vladařství, a jednomu každému práci jeho, vrátnému přikázal, aby bděl. 35 Protož bděte; nebo nevíte, kdy Pán domu přijde, u večer-li, čili o půlnoci, čili když kohouti zpívají, čili ráno; 36 Aby snad přijda v nenadále, nenalezl vás, a vy spíte. 37 A cožť vám pravím, všechněmť pravím: Bděte.