1 Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování, 2 Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců. 3 Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám. 4 Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje. 5 Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení. 6 Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah. 7 Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne. 8 Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím. 9 Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj. 10 Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub. 11 Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee? 12 Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi? 13 Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská. 14 V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše.