1 Jenom si, bratři, připomeňme židovské dějiny! Boží oblak se rozprostíral nad všemi našimi předky, když odcházeli z Egypta, 2 a všichni společně s Mojžíšem prošli mořem, v němž pohřbili svoji otrockou minulost. 3 Všem bylo duchovní potravou stejné slovo od Boha 4 a sílu čerpali všichni z téhož duchovního pramene, který je stále doprovázel – a to byl Kristus. 5 A přesto se většina z nich svým jednáním Bohu znelíbila a našla svůj hrob na poušti. 6 Nechť se nám stanou výstražným příladem.

7-8 Opusťte své modly, pohlavní nepřístojnosti a jiné neřády, abyste nedopadli jako oni: za jediný den jich pomřelo třiadvacet tisíc. 9 Nesvádějte lidské špatnosti na Boha, 10-11 neprovokujte ho, jako to dělali někteří z nich; a přivolali na sebe jedovaté hady a smrt. Vezměme si z toho ponaučení, mnoho času nám už nezbývá. 12 Mějte se na pozoru – nejblíže pádu je ten, kdo si je sám sebou příliš jist. 13 Až dosud vás nepotkalo nic, co by člověk nedokázal unést. Bůh vaši víru nezklame ani v dalších zkouškách: pokud je dopustí, dá vám i sílu vydržet a překonat je.

14-16 Proto, moji drazí, co nejdál od modloslužby! Mluvím s vámi jako s rozumnými lidmi. Řekněte sami: neznamená snad kalich, který si vzájemně podáváme, že nás spojuje Kristova krev? A co jiného vyznáváme při lámání chleba než to, že jsme součástí Kristovou? 17 Jako všechny ty kousky pocházejí z jednoho chleba, tak i my – ať je nás sebevíc – jsme tím jedním chlebem navzájem spojeni.

18 Podívejte se na rodilé židy: tím, že jedí maso obětované na oltáři, hlásí se i oni k Bohu, kterému ten oltář patří. A stejný význam má pro pohany zase jejich pohanský oltář. 19 Tím ovšem neříkám, že modla je snad bohem a že maso obětované modle je něco víc než obyčejné maso; samy o sobě ty věci neznamenají nic. 20 Ale tím obřadem vzývají pohané démony místo Boha, a proto nechci, abyste se něčeho takového zúčastňovali. 21 Nemůžete se přece současně hlásit k Bohu i ke zlým mocnostem. 22 Nebo jsme snad tak silní, že si nemusíme nic dělat z Božího hněvu?

23 Ano, křesťanu je všechno dovoleno, ale ne všechno je prospěšné. Vše je mi dovoleno, ale ne vše slouží k dobru také ostatním. 24 Nesmíme si hledět jen svého vlastního zájmu, nýbrž především musíme dbát toho, co je dobré pro druhé.

25 Tedy: co se prodává v obchodech, to jezte klidně a nelamte si hlavu původem jídla. 26 Země i se vším, co je na ní, patří přece Bohu. 27 Také na návštěvách jezte s klidným svědomím všechno, co vám hostitel předloží. 28-29 Když vás však někdo upozorní, že to či ono jídlo leželo předtím na pohanském oltáři, nejezte to, abyste se nešetrně nedotkli jeho svědomí.

Jakže – moje svoboda má být omezována cizím svědomím? 30 Což mě může někdo odsuzovat za to, co vděčně přijímám z Boží ruky?

31 Milí bratři! Všechno, co děláme – ať už jde o jídlo nebo o pití či cokoliv jiného, všechno má sloužit k Boží oslavě. 32 Nebuďte tedy kamenem úrazu ani židům, ani nevěrcům, ani křesťanům. 33 I já se vždycky snažím vyjít každému vstříc a neohlížím se na sebe, nýbrž na dobro těch druhých, aby jich bylo zachráněno co nejvíc.

Tak mě tomu učí Kristus, dělejte to tak i vy.