1 Když jsem k vám tedy, bratři, přišel, nepřišel jsem vám zvěstovat Boží svědectví se vznešeností řeči nebo moudrosti. 2 Rozhodl jsem se totiž neznat mezi vámi nic než Ježíše Krista, a to toho ukřižovaného. 3 A byl jsem u vás ve slabosti a v bázni a ve mnohém rozechvění. 4 A má řeč a mé kázání nebylo v přesvědčivých řečech lidské moudrosti, ale v dokázání Ducha a moci, 5 aby vaše víra nespočívala v lidské moudrosti, ale v Boží moci. 6 Moudrost pak mluvíme mezi dokonalými, avšak ne moudrost tohoto věku, ani vládců tohoto věku, kteří hynou. 7 Ale mluvíme tajemnou moudrost Boží, tu skrytou [moudrost], kterou Bůh předurčil před věky k naší slávě, 8 kterou nikdo z vládců tohoto věku nepoznal, neboť kdyby [ji] poznali, neukřižovali by Pána slávy. 9 Ale jak je napsáno: “Co oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na lidské srdce nevstoupilo, to připravil Bůh těm, kteří ho milují.” 10 Nám [to] však Bůh zjevil skrze svého Ducha. Duch totiž zkoumá všechny věci, i Boží hlubokosti. 11 Vždyť kdo z lidí zná nitro člověka, než duch člověka, který je v něm? Tak ani Boží věci nezná nikdo [jiný] než Duch Boží. 12 My jsme ovšem nepřijali ducha světa, ale Ducha, který je z Boha, abychom věděli, co nám bylo od Boha darováno. 13 O tom také mluvíme (ne slovy, jimž učí lidská moudrost, ale slovy, jimž vyučuje Duch Svatý), když spojujeme duchovní věci [s] duchovními. 14 Ale tělesný člověk nepřijímá věci Božího Ducha, neboť jsou mu bláznovstvím, a nemůže [je] poznat, protože musí být posuzovány duchovně. 15 Kdo však [je] duchovní, posuzuje všechno, sám pak není posuzován od nikoho. 16 Neboť: “Kdo poznal Pánovu mysl, aby ho poučil?” A my máme mysl Kristovu!