1 Ohledně pak toho, co se obětuje modlám: víme, že všichni máme poznání. ([A] poznání nadýmá, láska však buduje. 2 Zdá-li se někomu, že něco ví, ještě nic nepoznal tak, jak by měl znát. 3 Jestliže však někdo miluje Boha, ten je jím poznán.) 4 Tedy ohledně pojídání toho, co se obětuje modlám: víme, že modla není ničím na světě a že není žádný jiný Bůh než jeden. 5 I když totiž jsou [někteří] takzvaní bohové, ať už na nebi nebo na zemi (jakože je mnoho bohů a mnoho pánů), 6 pro nás [je] ale jediný Bůh - Otec, z něhož [je] všechno, i my pro něj; a jediný Pán - Ježíš Kristus, skrze něhož [je] všechno, i my skrze něj. 7 Ve všech ale toto poznání není. Někteří totiž až dosud jedí věc obětovanou modle s vědomím o modle a jejich svědomí, [které je] slabé, se poskvrňuje. 8 Pokrm nás však Bohu nepřibližuje; neboť budeme-li jíst, nebudeme lepší, a nebudeme-li jíst, nebudeme horší. 9 Dejte však pozor, aby se tato vaše svoboda nestala kamenem úrazu pro slabé. 10 Vždyť kdyby někdo spatřil tebe, který máš poznání, jak sedíš u jídla v chrámu model, nebude snad svědomí toho, kdo je slabý, povzbuzeno k tomu, aby jedl věci obětované modlám? 11 A [tak] kvůli tvému poznání zahyne slabý bratr, pro kterého zemřel Kristus. 12 Když tedy takto hřešíte proti bratrům a zraňujete jejich slabé svědomí, hřešíte proti Kristu. 13 A proto, jestliže pokrm pohoršuje mého bratra, nebudu už nikdy jíst maso, abych nepohoršil svého bratra.