1 Pohleďte, jakou lásku nám dal Otec: abychom byli nazváni Božími syny! Svět nás nezná proto, že nepoznal jeho. 2 Milovaní, teď jsme Boží synové, ale ještě se neukázalo, co budeme. Víme však, že až se ukáže, budeme podobní jemu, neboť ho uvidíme tak, jak je. 3 A každý, kdo v něm má tuto naději, očišťuje se, jako je čistý on. 4 Každý, kdo páchá hřích, páchá i bezzákonnost; a hřích je bezzákonnost. 5 A víte, že on se ukázal, aby sňal naše hříchy, a [žádný] hřích v něm není. 6 A [tak] nikdo, kdo zůstává v něm, nehřeší, [ale] nikdo, kdo hřeší, ho neviděl ani ho nepoznal. 7 Synáčkové, ať vás nikdo nesvádí. Kdo působí spravedlnost, je spravedlivý, jako je spravedlivý on. 8 Kdo páchá hřích, je z ďábla, neboť ďábel od počátku hřeší. Na to je zjeven Boží Syn, aby zrušil skutky ďábla. 9 Nikdo, kdo se narodil z Boha, nepáchá hřích, neboť v něm zůstává jeho símě a nemůže hřešit, neboť je narozen z Boha. 10 Podle toho jsou zjevní synové Boží a synové ďábla. Nikdo, kdo nepůsobí spravedlnost a kdo nemiluje svého bratra, není z Boha. 11 Neboť to je to poselství, které jste slyšeli od počátku, abychom milovali jedni druhé. 12 Ne jako Kain, [který] byl z toho zlého a zavraždil svého bratra. A proč ho zavraždil? Protože jeho skutky byly zlé, kdežto [skutky] jeho bratra spravedlivé. 13 Nedivte se, moji bratři, jestliže vás svět nenávidí. 14 My víme, že jsme přešli ze smrti do života, neboť milujeme bratry. Kdo nemiluje bratra, zůstává ve smrti. 15 Každý, kdo nenávidí svého bratra, je vrah; a víte, že žádný vrah nemá věčný život, který by v něm zůstával. 16 Podle toho jsme poznali lásku, že on za nás položil svůj život; i my [tedy] máme pokládat život za bratry. 17 Kdokoli však má jmění tohoto světa a vidí svého bratra, jak má nedostatek, a zavře před ním své srdce, jak v něm může zůstávat Boží láska? 18 Synáčkové moji, nemilujme slovem ani jazykem, ale skutkem a pravdou. 19 A podle toho poznáváme, že jsme z pravdy, a ujistíme svá srdce před jeho tváří. 20 Kdyby [nás] totiž odsuzovalo naše srdce, Bůh je větší než naše srdce a ví všechno. 21 Milovaní, jestliže nás naše srdce neodsuzuje, máme k Bohu smělou důvěru. 22 A o cokoli prosíme, přijímáme od něho, neboť zachováváme jeho přikázání a děláme to, co [je] v jeho očích příjemné. 23 A to je to jeho přikázání, abychom uvěřili jménu jeho Syna Ježíše Krista a milovali jedni druhé, jak nám dal přikázání. 24 Kdo tedy zachovává jeho přikázání, zůstává v něm a on [také] v něm. A podle toho poznáváme, že zůstává v nás, [totiž] podle Ducha, kterého nám dal.