1 Saul však ještě [stále] dychtil po výhrůžkách a po vraždění Pánových učedníků. Přišel k nejvyššímu knězi 2 a vyžádal si od něho dopisy pro synagogy v Damašku, aby když [tam] najde nějaké muže nebo ženy té cesty, mohl je přivést svázané do Jeruzaléma. 3 Když pak byl na cestě a přibližoval se k Damašku, stalo se, že ho náhle obklopilo světlo z nebe. 4 A když padl na zem, uslyšel hlas, jak mu říká: “Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?” 5 Řekl tedy: “Kdo jsi, Pane?” A Pán řekl: “Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. Je pro tebe těžké vzpírat se proti bodcům.” 6 Řekl tedy s rozechvěním a bázní: “Pane, co chceš, abych dělal?” A Pán mu [odpověděl]: “Vstaň, vejdi do města a [tam] ti bude řečeno, co máš dělat.” 7 A ti muži, kteří šli s ním, stáli oněmělí, protože slyšeli ten hlas, ale nikoho neviděli. 8 Saul pak vstal ze země a když otevřel oči, nic neviděl. Vzali ho tedy za ruce a dovedli do Damašku. 9 A [tam] byl tři dny bez zraku a nejedl ani nepil. 10 V Damašku pak byl jeden učedník, jménem Ananiáš, a Pán mu ve vidění řekl: “Ananiáši!” A on řekl: “Zde jsem, Pane.” 11 Pán mu řekl: “Vstaň, jdi do ulice, které se říká Přímá, a vyhledej v Judově domě Saula zvaného Tarský. Neboť hle, modlí se 12 a ve vidění viděl muže jménem Ananiáš, jak jde k [němu] a vkládá na něj ruku, aby prohlédl.” 13 Ananiáš však odpověděl: “Pane, slyšel jsem o tom muži od mnoha [lidí], kolik zlého napáchal tvým svatým v Jeruzalémě! 14 A zde má od velekněží zmocnění, aby svázal všechny, kdo vzývají tvé jméno.” 15 Ale Pán mu řekl: “Jdi, protože on je má vyvolená nádoba, aby přinášel mé jméno pohanům, králům i synům Izraele. 16 Ukážu mu totiž, kolik musí vytrpět pro mé jméno.” 17 Ananiáš tedy odešel, a když vešel do toho domu, vložil na něj ruce a řekl: “Saule, bratře, Pán Ježíš, který se ti ukázal na cestě, po níž jsi šel, mě poslal, abys prohlédl a byl naplněn Duchem Svatým.” 18 A hned jako by mu z očí spadly šupiny a náhle prohlédl. Potom vstal a byl pokřtěn, 19 a když přijal pokrm, posilnil se. Saul pak zůstal s učedníky, kteří byli v Damašku, několik dní. 20 A hned v synagogách kázal, že [Ježíš] Kristus je Boží Syn. 21 Všichni, kteří [ho] slyšeli, tedy žasli a říkali: “Copak toto není ten, který v Jeruzalémě vyhlazoval ty, kdo vzývali toto jméno a sem přišel proto, aby je odvedl svázané k velekněžím?” 22 Saul však [stále] více rostl v síle a pobuřoval Židy, kteří bydleli v Damašku, když dokazoval, že tento [Ježíš] je Kristus. 23 A když uběhlo mnoho dní, rozhodli se Židé společně, že ho zabijí. 24 Saul se však o jejich úkladech dozvěděl. Ve dne i v noci hlídali brány, aby ho mohli zabít, 25 ale učedníci ho v noci vzali a spustili [ho] v koši přes hradbu. 26 Když tedy Saul přišel do Jeruzaléma, pokoušel se připojit k učedníkům, ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že je učedník. 27 Barnabáš se ho však ujal. Přivedl ho k apoštolům a vyprávěl jim, jak [Saul] uviděl na cestě Pána, a že s ním mluvil, a jak v Damašku směle mluvil v Ježíšově jménu. 28 A tak s nimi pobýval v Jeruzalémě 29 a směle mluvil ve jménu Pána Ježíše. Rozmlouval a hádal se s helénisty, a tak se ho pokoušeli zabít. 30 Bratři se [to] však dozvěděli, odvedli ho do Cesareje a poslali ho do Tarsu. 31 A tak církve po celém Judsku, Galileji i Samaří měly klid a budovaly se; chodily v Pánově bázni a rozmnožovaly se potěšením Ducha Svatého. 32 A když Petr procházel všechny [církve], stalo se, že přišel také ke svatým, kteří bydleli v Lyddě. 33 Tam nalezl jednoho člověka, jménem Eneáš, který byl ochrnutý a ležel na lůžku [už] osm let. 34 Petr mu tedy řekl: “Eneáši, Ježíš Kristus tě uzdravuje. Vstaň a ustel si!” A tak hned vstal 35 a viděli ho všichni, kdo bydleli v Lyddě a Sáronu, a obrátili se k Pánu. 36 V Joppe pak byla jedna učednice, jménem Tabita (což se v překladu řekne Dorkas), která byla plná dobrých skutků a dávání almužen. 37 A v těch dnech se stalo, že onemocněla a zemřela. Omyli ji [tedy] a položili do horní místnosti. 38 A protože Lydda je blízko Joppe, učedníci uslyšeli, že je tam Petr, a poslali k němu dva muže s prosbou, aby k nim neváhal přijít. 39 Petr tedy vstal a šel s nimi. A když přišel, zavedli [ho] do horní místnosti a [tam] ho s pláčem obstoupily všechny vdovy a ukazovaly košile a pláště, které [jim] Dorkas dělala, dokud byla s nimi. 40 Petr však poslal všechny ven, poklekl a modlil se. Potom se obrátil k tomu tělu a řekl: “Tabito, vstaň!” A ona otevřela oči, a když uviděla Petra, posadila se. 41 Podal jí tedy ruku a zvedl ji. Potom zavolal svaté a vdovy a ukázal [jim] ji živou. 42 A [to] se rozneslo po celém Joppe a mnozí uvěřili v Pána. 43 Stalo se tedy, že [Petr] zůstal v Joppe po mnoho dní u nějakého Šimona koželuha.