1 Tehdy k nim začal mluvit v podobenstvích: “[Jeden] člověk vysadil vinici, obehnal [ji] plotem, vykopal [v ní] lis a postavil věž. Potom ji pronajal vinařům a odešel na cestu. 2 A když byl čas [vinobraní], poslal k těm vinařům služebníka, aby od vinařů převzal [díl] z úrody vinice. 3 Oni ho však vzali, zbili a poslali pryč s prázdnou. 4 A tak k nim znovu poslal jiného služebníka. Toho kamenovali, poranili na hlavě a poslali pryč zohaveného. 5 Poslal tedy opět jiného. A toho zabili a mnoho jiných [také]. Některé bili a jiné zabíjeli. 6 Měl ale ještě jediného syna, svého milovaného, a [tak] k nim nakonec poslal jeho se slovy: ‘Mého syna budou mít ve vážnosti.’ 7 Ale ti vinaři řekli jedni druhým: ‘Tohle je dědic, pojďte, zabijme ho a dědictví bude naše.’ 8 A [tak] ho vzali, zabili a vyhodili z vinice ven. 9 Co tedy udělá pán té vinice? Přijde a zahubí ty vinaře a vinici dá jiným. 10 Nečetli jste snad Písmo? ‘Kámen, který stavitelé zavrhli, se stal hlavním [kamenem] klenby. 11 Stalo se to od Pána a je to v našich očích div.’ ” 12 Chtěli ho tedy zatknout, ale zalekli se zástupu. Poznali totiž, že to podobenství řekl o nich. A [tak] ho nechali a odešli. 13 Potom k němu poslali některé z farizeů a herodiánů, aby ho chytili za slovo. 14 Přišli tedy a řekli mu: “Mistře, víme, že jsi pravdomluvný a na nikoho nedbáš, neboť se neohlížíš na to, kdo je kdo, ale pravdivě učíš Boží cestě. Je správné dávat císaři daň nebo ne? Máme dávat nebo nedávat?” 15 On ale znal jejich pokrytectví a řekl jim: “Proč mě pokoušíte? Přineste mi peníz, ať se podívám.” 16 A [když ho] přinesli, řekl jim: “Čí je tento obraz a nápis?” Řekli mu: “Císařův.” 17 Ježíš jim tedy odpověděl: “Dejte to, co je císařovo, císaři, a co je Božího, Bohu.” A nad tím se podivili. 18 Potom k němu přišli saduceové, kteří říkají, že není vzkříšení, a ptali se ho: 19 “Mistře, Mojžíš nám napsal, že kdyby něčí bratr zemřel a zanechal [po sobě] manželku, ale neměl by děti, ať si jeho ženu vezme jeho bratr a vzbudí svému bratru potomka. 20 Bylo tedy sedm bratrů. První se oženil a zemřel a nezanechal potomka. 21 A když si ji vzal druhý, také zemřel a nezanechal potomka. A stejně tak třetí. 22 A [tak] ji mělo [všech] sedm, ale nezanechali potomka. Poslední ze všech [pak] zemřela i ta žena. 23 Až tedy při vzkříšení vstanou [z mrtvých], kterého z nich bude manželkou? Vždyť ji mělo za manželku [všech] sedm!” 24 Ježíš jim však odpověděl: “Nebloudíte snad proto, že neznáte Písma ani Boží moc? 25 Vždyť až [lidé] vstanou z mrtvých, nebudou se ženit ani vdávat, ale budou jako andělé v nebi. 26 Ale o mrtvých, že vstávají - copak jste nečetli v Mojžíšově knize, jak k němu Bůh promluvil z keře? Řekl [mu]: ‘Já jsem Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův.’ 27 [On] není Bohem mrtvých, ale Bohem živých! Proto jste ve velikém bludu.” 28 A když jeden ze zákoníků uslyšel, jak se spolu hádají, a poznal, že jim dobře odpověděl, přistoupil a zeptal se ho: “Které přikázání je ze všech nejpřednější?” 29 Ježíš mu odpověděl: “Nejpřednější ze všech [je] přikázání: ‘Slyš, Izraeli: Pán, náš Bůh, je jeden Pán. 30 Proto budeš milovat Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a ze vší své síly.’ To [je] první přikázání. 31 A druhé, podobné, [je] toto: ‘Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.’ Žádné přikázání není větší než tato [dvě].” 32 A ten zákoník mu řekl: “Mistře, to jsi opravdu řekl dobře, neboť Bůh je jeden a kromě něj není [žádný] jiný. 33 A milovat ho celým srdcem, celým rozumem, celou duší a ze vší síly a milovat svého bližního jako sám sebe, to je nade všechny zápaly a oběti.” 34 A když Ježíš uviděl, že [mu] odpověděl rozumně, řekl mu: “Nejsi daleko od Božího království.” A nikdo se ho už neodvažoval [na nic] zeptat. 35 Když potom Ježíš vyučoval v chrámu, odpověděl: “Jak [mohou] zákoníci říkat, že Kristus je Davidův syn? 36 Vždyť sám David řekl v Duchu Svatém: ‘Pán řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.’ 37 Když ho tedy sám David nazývá Pánem, jak může být [Kristus] jeho syn?” A veliký zástup ho rád poslouchal. 38 Ve svém vyučování jim tedy říkal: “Varujte se zákoníků, kteří se chtějí procházet ve [slavnostních] pláštích a být zdraveni na tržištích, 39 [sedět] na předních sedadlech ve shromážděních a na čestných místech při večeřích, 40 kteří vyjídají domy vdov a předstírají dlouhé modlitby. Ti dostanou těžší rozsudek.” 41 Potom se posadil naproti pokladnici a díval se, jak do ní lidé házejí peníze. A mnoho bohatých [tam] házelo hodně. 42 Když pak přišla jedna chudá vdova, hodila [tam] dva haléřky (což je [jeden] čtvrťák). 43 Tehdy svolal své učedníky a řekl jim: “Amen, říkám vám, že tato chudá vdova dala více než všichni, kdo házeli [peníze] do pokladnice. 44 Všichni totiž dávali ze svého nadbytku, ale tato [žena] dala ze svého nedostatku všechno, co měla, celé své živobytí.”