1 Co tedy řekneme? [Čeho] dosáhl Abraham, náš otec podle těla? 2 Byl-li totiž Abraham ospravedlněn na základě skutků, má se čím chlubit, ale ne před Bohem! 3 Neboť co říká Písmo? “Abraham uvěřil Bohu a bylo mu [to] počteno za spravedlnost.” 4 Tomu, kdo koná skutky, se nepočítá odplata podle milosti, ale podle dluhu. 5 Avšak tomu, kdo nekoná skutky, ale věří v Toho, který ospravedlňuje bezbožného, se počítá jeho víra za spravedlnost. 6 Právě tak i David blahoslaví člověka, kterému Bůh přičítá spravedlnost bez skutků: 7 “Blaze [těm], kterým byly odpuštěny nepravosti a jejichž hříchy byly přikryty. 8 Blaze muži, kterému Pán už nepočítá hřích.” 9 [Vztahuje se] tedy toto blahoslavení na obřízku, anebo i na neobřízku? Říkáme přece, že Abrahamovi byla víra počtena za spravedlnost. 10 Jak [mu] tedy byla počtena? Když byl obřezán, anebo [ještě] neobřezán? Nebylo [to] v obřízce, ale před obřezáním! 11 A znamení obřízky přijal jako pečeť spravedlnosti [z] víry, kterou [měl už] před obřezáním, aby byl otcem všech, kdo věří v neobřízce, aby i jim byla přičtena spravedlnost, 12 a otcem obřízky těch, kdo nejsou jen z obřízky, ale kteří také kráčí ve šlépějích víry našeho otce Abrahama, která byla před obřezáním. 13 Neboť zaslíbení, že bude dědicem světa, nebylo Abrahamovi a jeho semeni [dáno] skrze Zákon, ale skrze spravedlnost víry. 14 Jestliže [jsou] totiž dědici ti, kteří jsou ze Zákona, [pak] je zmařena víra a zrušeno zaslíbení. 15 (Zákon přece působí hněv; neboť kde není Zákon, [není] ani přestoupení.) 16 [Je] proto z víry, aby [bylo] podle milosti, aby zaslíbení bylo jisté všemu semeni, nejen tomu, které je ze Zákona, ale také tomu, které je z Abrahamovy víry. [Vždyť] on je otcem nás všech 17 (jak je napsáno: “Ustanovil jsem tě otcem mnohých národů”) před Bohem, kterému uvěřil, který obživuje mrtvé a povolává věci, které nejsou, jako by byly. 18 [Abraham] uvěřil v naději proti [vší] naději, takže se stal otcem mnohých národů podle toho výroku: “Tolik bude tvého semene.” 19 Neochaboval ve víře: nehleděl na své již umrtvené tělo (bylo mu přibližně sto let), ani na mrtvost Sářina lůna; 20 nepochyboval tedy v nevěře o Božím zaslíbení, ale byl posílen vírou, když dal slávu Bohu, 21 v plné jistotě, že co [Bůh] zaslíbil, je schopen i vykonat. 22 A proto “mu [to] bylo počteno za spravedlnost”. 23 Že “mu [to] bylo počteno” však není napsáno jen kvůli němu, 24 ale také kvůli nám, kterým [to] má být počteno, [nám,] věřícím v Toho, který vzkřísil z mrtvých našeho Pána Ježíše. 25 On byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.