1 Slabého ve víře přijímejte ne k hádkám o názorech. 2 Někdo totiž věří, [že] může jíst všechno; ten, kdo je slabý, však jí [jen] zeleninu. 3 Ten, kdo jí, ať nepohrdá tím, kdo nejí, a kdo nejí, ať nesoudí toho, kdo jí; vždyť Bůh ho přijal! 4 Kdo jsi ty, že soudíš cizího služebníka? Svému vlastnímu pánu stojí nebo padá! Bude však postaven; Bůh je přece schopen ho postavit. 5 Někdo totiž uznává jeden den nad jiné, jiný uznává každý den. Každý ať má ve své mysli plnou jistotu. 6 Kdo zachovává den, zachovává [ho] Pánu, a kdo ten den nezachovává, nezachovává [ho] Pánu. Kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu, a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu. 7 Nikdo z nás přece nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá. 8 Žijeme-li totiž, žijeme Pánu a umíráme-li, umíráme Pánu. Ať už tedy žijeme nebo umíráme, patříme Pánu. 9 Vždyť proto také Kristus zemřel a vstal [z mrtvých a] ožil, aby byl Pánem mrtvých i živých. 10 Ty pak, proč soudíš svého bratra? Anebo ty, proč pohrdáš svým bratrem? Všichni se přece postavíme před Kristovou soudnou stolicí. 11 Vždyť je napsáno: “Jakože jsem živ, praví Pán, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk vzdá chválu Bohu. 12 A tak každý z nás bude sám za sebe skládat účet Bohu. 13 Nesuďme již tedy jedni druhé, ale raději posuďte toto: abyste nekladli před bratra kámen úrazu nebo pohoršení. 14 Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic [není] nečisté samo o sobě; jenže tomu, kdo něco považuje za nečisté, [je to] nečisté. 15 Jestliže se totiž kvůli pokrmu rmoutí tvůj bratr, již nechodíš podle lásky. Nepřiváděj svým pokrmem k záhubě toho, za koho zemřel Kristus. 16 Ať tedy vaše dobré není vydáno potupě. 17 Vždyť Boží království není pokrm a nápoj, ale spravedlnost, pokoj a radost v Duchu Svatém. 18 Neboť ten, kdo Kristu slouží v těchto věcech, [je] příjemný pro Boha a vážený pro lidi. 19 Následujme tedy to, co [vede] k pokoji a k vzájemnému budování. 20 Neboř Boží dílo kvůli pokrmu. Jistě, všechno [je] čisté, ale pro člověka, který jí s překážkou, [je to] zlé. 21 [Je] dobré nejíst maso ani nepít víno ani [nedělat nic,] na čem se tvůj bratr uráží nebo pohoršuje nebo [čím] slábne. 22 Ty máš víru? Měj [ji] sám pro sebe před Bohem. Blaze tomu, kdo nesoudí sám sebe v tom, co uznává za dobré. 23 Kdyby ale jedl ten, kdo pochybuje, je odsouzen, protože [to] není z víry. A cokoli není z víry, je hřích.