1 Začínáme zase doporučovat sami sebe? Cožpak potřebujeme, jako někteří, doporučující listy k vám nebo od vás? 2 Vy jste náš list zapsaný v našich srdcích, [list,] který znají a čtou všichni lidé. 3 Je [přece] zjevné, že jste list Kristův zhotovený naší službou, napsaný ne inkoustem, ale Duchem živého Boha, ne na kamenných deskách, ale na masitých deskách srdce. 4 A takovouto důvěru máme skrze Krista k Bohu: 5 Ne že jsme sami o sobě způsobilí, abychom si něco mysleli sami o sobě, ale naše způsobilost [je] z Boha, 6 který nás také učinil způsobilými služebníky nové smlouvy, ne litery, ale Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje. 7 Jestliže pak služba smrti, literami vyrytá do kamenů, byla slavná, takže synové Izraele nemohli pohledět do Mojžíšovy tváře kvůli slávě jeho obličeje, která byla pomíjející, 8 jak by tím spíše neměla být slavná služba Ducha? 9 Jestliže totiž služba odsouzení [měla] slávu, služba spravedlnosti se ve slávě rozhojňuje mnohem více! 10 Vždyť vzhledem k té nesmírné slávě ani to, co bylo oslaveno, v tomto ohledu oslaveno není. 11 Jestliže totiž to pomíjející [přišlo] skrze slávu, mnohem spíše [je] ve slávě to, co zůstává. 12 Jelikož tedy máme takovouto naději, mluvíme tak otevřeně, 13 a ne jako Mojžíš, [který] kladl na svou tvář roušku, aby synové Izraele nehleděli k cíli toho, co mělo pominout. 14 Jejich mysli se však zatvrdily. Až do dnešního dne totiž zůstává při čtení Staré smlouvy tatáž rouška neodkrytá, neboť se odnímá [jen] v Kristu. 15 Když tedy bývá čten Mojžíš, na jejich srdci leží až do dnešního dne rouška. 16 Jakmile se však [člověk] obrátí k Pánu, je ta rouška odstraněna. 17 Ten Pán je Duch, a kde [je] Pánův Duch, tam [je] svoboda. 18 My všichni se pak s odkrytou tváří zhlížíme v Pánově slávě jako v zrcadle a jsme proměňováni v tentýž obraz, od slávy k slávě, jako od Pánova Ducha.