Lukáš   
1
1 Poněvadž se mnozí pokusili po pořádku sepsat vyprávění o těch věcech, ve kterých my máme plnou jistotu  
2 (neboť nám [je] předali ti, kdo byli od počátku očitými svědky a služebníky toho Slova),  
3 zdálo se i mně [dobré], abych ti o tom po pořádku napsal, vznešený Teofile, [neboť] jsem to všechno od začátku pečlivě vyhledal,  
4 abys poznal hodnověrnost těch věcí, jimž jsi byl naučen.  
5 Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z Abiášovy [kněžské] třídy, a jeho manželka [byla] z dcer Áronových a jmenovala se Alžběta.  
6 Oba byli v Božích očích spravedliví a chodili bezúhonně ve všech Pánových přikázáních a ustanoveních.  
7 Neměli však dítě, protože Alžběta byla neplodná a oba už byli v pokročilém věku.  
8 A když konal kněžskou službu před Bohem podle pořadí své třídy, stalo se,  
9 že na něj podle zvyku kněžského úřadu padl los, aby vešel do Pánova chrámu a obětoval kadidlo.  
10 Venku pak stálo veliké množství lidí modlících se v hodině zapálení kadidla.  
11 Tehdy se mu ukázal Pánův anděl stojící vpravo od kadidlového oltáře.  
12 Když [ho] Zachariáš spatřil, zděsil se a padl na něj strach.  
13 Anděl mu však řekl: “Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena a Alžběta, tvá manželka, ti porodí syna a dáš mu jméno Jan.  
14 [Z toho] se budeš radovat a veselit a z jeho narození budou mít radost mnozí.  
15 Neboť bude veliký v Pánových očích a nebude pít víno ani opojný nápoj a bude naplněn Duchem Svatým už z lůna své matky.  
16 A mnohé ze synů Izraele obrátí k Pánu, jejich Bohu.  
17 On půjde před jeho tváří v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k synům a nepovolné k moudrosti spravedlivých, aby přichystal Pánu připravený lid.”  
18 Zachariáš tedy řekl andělu: “Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec a [také] má manželka je v pokročilém věku.”  
19 Anděl mu odpověděl: “Já jsem Gabriel, ten, který stojí před Boží tváří, a byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tyto radostné zprávy.  
20 A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se tyto věci stanou, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svém čase naplní.”  
21 A lidé [venku] čekali na Zachariáše a divili se, že se tak zdržuje v chrámu.  
22 Když pak vyšel, nemohl k nim promluvit. A [tak] poznali, že v chrámu spatřil vidění, neboť se s nimi dorozumíval posunky a zůstával němý.  
23 Stalo se pak, že po naplnění dnů své služby odešel do svého domu.  
24 Jeho manželka Alžběta po těch dnech počala a tajila se [s tím] pět měsíců se slovy:  
25 “Takto se ke mně zachoval Pán ve dnech, kdy na [mě] pohlédl a zbavil mě pohany mezi lidmi.”  
26 V šestém měsíci pak byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města jménem Nazaret  
27 k panně zasnoubené muži jménem Josef, z domu Davidova. A jméno té panny [bylo] Marie.  
28 A když k ní přišel, řekl: “Zdravím tě, milostí obdařená, Pán s tebou! [Jsi] požehnaná mezi ženami!”  
29 Ale když ho spatřila, byla z jeho slov rozrušena a přemýšlela, co to bylo za pozdrav.  
30 Anděl jí tedy řekl: “Neboj se, Marie, vždyť jsi u Boha nalezla milost.  
31 Hle, počneš v lůnu a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš.  
32 Ten bude veliký a bude nazván Synem Nejvyššího a Pán, [náš] Bůh, mu dá trůn jeho otce Davida.  
33 Bude navěky kralovat nad domem Jákobovým a jeho království nebude [mít] konce.  
34 Marie však řekla andělu: “Jak se to stane, když [dosud] nepoznávám muže?”  
35 Anděl jí odpověděl: “Sestoupí na tebe Duch Svatý a zastíní tě moc Nejvyššího; proto také to svaté, co se z tebe narodí, bude nazýváno Syn Boží.  
36 A pohleď, tvá příbuzná Alžběta, o které říkali, že je neplodná, ta také počala syna, [i] ve svém stáří - a je v šestém měsíci,  
37 neboť u Boha nebude nemožné žádné slovo.”  
38 Tehdy Marie řekla: “Pohleď, [jsem] služebnice Pána. Ať se mi stane podle tvého slova!” A anděl od ní odešel.  
39 V těch dnech pak Marie vstala a spěšně odešla do hor, do města Judova.  
40 Vešla do Zachariášova domu a pozdravila Alžbětu.  
41 A jakmile Alžběta uslyšela Mariin pozdrav, stalo se, že děťátko v jejím lůnu poskočilo a Alžběta byla naplněna Duchem Svatým.  
42 Tehdy hlasitě zvolala: “Požehnaná [jsi] mezi ženami a požehnaný plod tvého lůna!  
43 Ale proč je mi [dáno], že matka mého Pána přišla ke mně?  
44 Vždyť jakmile vešel zvuk tvého pozdravu do mých uší, poskočilo děťátko v mém lůnu radostí.  
45 A blaze té, která uvěřila, neboť se naplní to, co jí bylo řečeno od Pána.”  
46 Tehdy Marie řekla: “Má duše velebí Pána  
47 a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli,  
48 neboť pohlédl na ponížení své služebnice. Hle, od nynějška mne budou blahoslavit všechna pokolení,  
49 neboť mi učinil veliké věci Ten, [který je] mocný, jehož jméno [je] svaté  
50 a jehož milosrdenství k těm, kteří se ho bojí, [trvá] od pokolení do pokolení.  
51 Svou paží dokázal moc, rozptýlil pyšné v myšlení jejich srdce.  
52 Mocné svrhl z trůnů a ponížené povýšil.  
53 Hladové nasytil dobrými [věcmi] a bohaté propustil s prázdnou.  
54 Ujal se Izraele, svého služebníka; pamatoval na milosrdenství  
55 - jak mluvil k našim otcům - vůči Abrahamovi a jeho semeni [až] navěky.”  
56 Marie s ní pak zůstala asi tři měsíce a vrátila se do svého domu.  
57 Alžbětě se tehdy naplnil čas k porodu a porodila syna.  
58 A když její sousedé a příbuzní uslyšeli, že jí Pán prokázal své veliké milosrdenství, radovali se [spolu] s ní.  
59 Osmého dne se pak stalo, [že] přišli to dítě obřezat a dávali mu jméno podle jeho otce, Zachariáš.  
60 Jeho matka [jim] však odpověděla: “Ne, bude se jmenovat Jan.”  
61 Řekli jí: “Vždyť ve tvém rodu se tak nikdo nejmenuje!”  
62 Ptali se tedy posunky jeho otce, jak by ho chtěl pojmenovat.  
63 On požádal o tabulku a napsal slova: “Jmenuje se Jan.” Všichni se podivili.  
64 A jeho ústa se ihned otevřela a jeho jazyk [se rozvázal a] dobrořečil Bohu.  
65 Tehdy na všechny jejich sousedy přišla bázeň a po celých judských horách se rozmlouvalo o všech těchto věcech.  
66 Všichni, kteří [o tom] slyšeli, [to] ukládali ve svém srdci se slovy: “Co to bude za dítě?” A Pánova ruka byla s ním.  
67 Jeho otec Zachariáš pak byl naplněn Duchem Svatým a prorokoval [těmito] slovy:  
68 “Požehnaný Pán, Bůh Izraele, neboť [nás] navštívil a svému lidu způsobil vykoupení.  
69 Vyzdvihl nám roh spasení v domě Davida, svého služebníka,  
70 jak mluvil skrze ústa svých svatých proroků, kteří [byli] od věků,  
71 o vysvobození od našich nepřátel a z ruky všech, kteří nás nenávidí,  
72 aby prokázal milosrdenství našim otcům a vzpomenul na svou svatou smlouvu -  
73 na přísahu, kterou přísahal Abrahamovi, našemu otci - že nám dá,  
74 abychom vysvobozeni z ruky svých nepřátel beze strachu sloužili jemu  
75 ve svatosti a spravedlnosti před jeho tváří po všechny dny svého života.  
76 A ty, dítě, budeš nazváno prorokem Nejvyššího, neboť půjdeš před Pánovou tváří připravit jeho cesty,  
77 dát jeho lidu poznat spasení v odpuštění jejich hříchů  
78 skrze niterné milosrdenství našeho Boha, v němž nás navštívil [jako] svítání z výšin,  
79 aby se ukázal sedícím v temnotách a stínu smrti, aby přivedl naše nohy na cestu pokoje.”  
80 Dítě pak rostlo a sílilo v duchu a bylo na pustinách až do dne, kdy se ukázalo Izraeli.