1 Potom se stalo, že procházel jednotlivá města a vesnice. Kázal a ohlašoval Boží království a dvanáct [apoštolů] s ním; 2 také některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie zvaná Magdaléna, z níž vyšlo sedm démonů, 3 Johana, manželka Herodova úředníka Chuzy, a Zuzana a mnoho jiných, které mu sloužily ze svého majetku. 4 Když se pak začal scházet veliký zástup a [lidé] se k němu hrnuli z města za městem, promluvil [k nim] v podobenství: 5 “Vyšel rozsévač, aby rozsíval své zrno. A jak rozsíval, jedno padlo podél cesty a bylo pošlapáno a nebeští ptáci je sezobali. 6 Jiné padlo na skálu, a když vzešlo, uschlo, protože nemělo vláhu. 7 Jiné zase padlo mezi trní a to trní vyrostlo s ním a udusilo je. 8 Jiné však padlo do dobré země, a když vzešlo, přineslo stonásobnou úrodu.” Když to řekl, volal: “Kdo má uši k slyšení, ať slyší!” 9 Jeho učedníci se ho tedy ptali: “Co je to za podobenství?” 10 On řekl: “Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ale ostatním [jen] v podobenstvích, aby ‘hledíce neviděli a slyšíce nerozuměli’.” 11 “To podobenství tedy znamená: Zrno je Boží slovo 12 a ti podél cesty jsou ti, kteří slyší, [ale] potom přichází ďábel a bere to slovo z jejich srdce, aby neuvěřili a nebyli spaseni. 13 Ti na skále [jsou] ti, kteří když slyší slovo, s radostí [je] přijímají, ale nemají kořeny. Ti věří na čas, ale v době pokušení odpadají. 14 To, které padlo mezi trní, jsou pak ti, kteří slyšeli, ale jak jdou za starostmi a bohatstvím a rozkošemi tohoto života, bývají udušeni a nepřinášejí užitek. 15 Ale to v dobré zemi jsou ti, kteří když slyší slovo, udržují je v ušlechtilém a dobrém srdci a vytrvale přinášejí užitek.” 16 “Nikdo, když rozsvítí lampu, nepřikrývá ji nádobou a nestaví ji pod postel, ale staví [ji] na stojan, aby ti, kteří vcházejí, viděli světlo. 17 Není totiž [nic] tajného, co nebude zjeveno, ani [nic] skrytého, co nebude poznáno a nevyjde najevo. 18 Proto dávejte pozor [na to], jak posloucháte. Tomu, kdo má, totiž bude dáno, ale tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co si myslí, že má.” 19 Tehdy za ním přišla jeho matka a bratři, ale kvůli zástupu se k němu nemohli dostat. 20 Oznámili mu tedy: “Tvá matka a tvoji bratři stojí venku a chtějí tě vidět.” 21 On jim však odpověděl: “Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a plní je.” 22 Jednoho z těch dnů se pak stalo, [že] nastoupil se svými učedníky na loď a řekl jim: “Přeplavme se přes jezero.” A [tak] vypluli. 23 A když se plavili, usnul. Tehdy se na jezero snesla větrná bouře a [loď] se naplňovala, takže byli v nebezpečí. 24 Přistoupili tedy a vzbudili ho se slovy: “Mistře, mistře, hyneme!” On však vstal, napomenul vítr a vzedmutí vod, a [tak] přestaly a nastal klid. 25 Tehdy jim řekl: “Kde je vaše víra?” A [oni] se strachem a úžasem říkali jeden druhému: “Kdo to tedy je, že přikazuje i větru a vodám a poslouchají ho?” 26 Tehdy se přeplavili do kraje Gadarenců, který je naproti Galileji. 27 A když vystoupil na zem, setkal se s ním jeden muž z toho města, který měl už dlouhou dobu démony. Nenosil [žádné] šaty ani nebydlel v domě, ale v hrobkách. 28 Když pak spatřil Ježíše, vykřikl, padl před ním a hlasitě zvolal: “Co je ti do mě, Ježíši, Synu Nejvyššího Boha? Prosím tě, abys mě netrýznil!” 29 ([Ježíš] totiž přikazoval tomu nečistému duchu, aby z toho člověka vyšel. Mnohokrát se ho totiž zmocňoval, takže [musel] být spoutáván řetězy a hlídán v okovech, ale [on] ta pouta trhal a býval démonem hnán na poušť.) 30 Ježíš se ho tedy zeptal: “Jak se jmenuješ?” a on řekl: “Legie,” neboť do něj vstoupilo mnoho démonů. 31 A [ti] ho prosili, aby jim nepřikazoval odejít do propasti. 32 Tehdy tam bylo veliké stádo vepřů pasoucích se na hoře, a [tak] ho prosili, aby jim dovolil vejít do nich. A on jim [to] dovolil. 33 Démoni tedy vyšli z toho člověka a vstoupili do vepřů a to stádo se rozběhlo ze srázu do jezera a utopilo se. 34 Když pak ti, kdo [je] pásli, uviděli, co se stalo, utekli a cestou [to] vyprávěli ve městě i na venkově. 35 [Lidé] tedy vyšli, aby viděli, co se stalo. Když přišli k Ježíši a nalezli toho člověka, ze kterého vyšli démoni, jak sedí u Ježíšových nohou oblečen a při zdravém rozumu, dostali strach. 36 Ti, kteří to viděli, jim pak vyprávěli, jak byl ten, který měl démony, zachráněn. 37 Všichni ti lidé z gadarenského kraje ho tedy prosili, aby od nich odešel, neboť byli sevřeni velikým strachem. Nastoupil tedy do lodi a vrátil se [zpět]. 38 Ten muž, ze kterého vyšli démoni, ho ale prosil, aby [mohl] být s ním. Ježíš ho však propustil se slovy: 39 “Vrať se domů a vypravuj, jak veliké věci pro tebe udělal Bůh.” On tedy odešel a rozhlašoval po celém městě, jak veliké věci pro něj Ježíš udělal. 40 Když se pak Ježíš vrátil, stalo se, že ho přivítal zástup [lidí], neboť ho všichni očekávali. 41 A vtom přišel muž jménem Jairus a ten byl představený synagogy. Padl Ježíši k nohám a prosil ho, aby vešel do jeho domu, 42 neboť měl jedinou dceru, asi dvanáctiletou, a ta umírala. A tak šel a tiskly ho davy. 43 A [jedna] žena, která už dvanáct let trpěla krvácením a vynaložila všechno své živobytí na lékaře a žádný ji nemohl uzdravit, 44 přistoupila zezadu, dotkla se cípu jeho roucha a její krvácení ihned přestalo. 45 Ježíš tedy řekl: “Kdo se mě dotkl?” A když [to] všichni popírali, řekl Petr a ti, kdo byli s ním: “Mistře, davy se na tebe tisknou a tlačí a [ty] říkáš: ‘Kdo se mě dotkl?’ ” 46 Ježíš ale řekl: “Někdo se mě dotkl, neboť jsem poznal, že ze mě vyšla moc.” 47 A když ta žena poznala, že se neutajila, s rozechvěním přistoupila, padla před ním [na zem a] přede všemi lidmi mu pověděla, proč se ho dotkla a jak byla hned uzdravena. 48 A on jí řekl: “Buď dobré mysli, dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji.” 49 A když ještě mluvil, přišel někdo z [domu] představeného synagogy se slovy: “Tvá dcera umřela. Neobtěžuj mistra.” 50 Když [to] však Ježíš uslyšel, odpověděl mu: “Neboj se, jenom věř a bude zachráněna.” 51 Když pak vešel do toho domu, nenechal se sebou vejít nikoho kromě Petra, Jakuba a Jana a otce a matky té dívky. 52 Všichni nad ní plakali a kvíleli, ale on řekl: “Neplačte. Neumřela, ale spí.” 53 A [tak] se mu vysmívali, neboť věděli, že umřela. 54 Ale on všechny vyhnal, vzal ji za ruku a zvolal: “Dívenko, vstaň!” 55 Tehdy se její duch navrátil a [ona] hned vstala. Nařídil tedy, ať jí dají najíst. 56 A její rodiče užasli. On jim však přikázal, aby nikomu neříkali, co se stalo.