1 Když se pak přiblížili k Jeruzalému - k Betfagé a Betanii u Olivetské hory, poslal dva ze svých učedníků 2 a řekl jim: “Jděte do té vesnice naproti vám, a hned jak do ní vejdete, najdete přivázané oslátko, na kterém [ještě] nikdo z lidí neseděl. Odvažte ho a přiveďte. 3 A kdyby vám někdo řekl: ‘Co to děláte?’ řekněte: ‘Pán ho potřebuje,’ a hned ho zase pošle sem.” 4 A tak odešli a našli oslátko přivázané venku u dveří [domu] na nároží a odvázali ho. 5 Tehdy jim někteří z kolem stojících řekli: “Co děláte, [že] odvazujete to oslátko?” 6 Oni jim však řekli, jak jim přikázal Ježíš, a tak je nechali. 7 Potom to oslátko přivedli k Ježíši, hodili na ně své pláště a on si na ně sedl. 8 Mnozí rozprostřeli své pláště na cestě a jiní sekali ratolesti ze stromů a stlali [je] na cestu. 9 A ti, kteří šli napřed, i ti, kdo šli za [ním], volali: “Hosana! Požehnaný, který přichází v Pánově jménu! 10 Požehnané [je] království našeho otce Davida, přicházející v Pánově jménu! Hosana na výsostech!” 11 [Tak] tedy Ježíš vstoupil do Jeruzaléma i do chrámu. Když si všechno prohlédl, byl už večer, a [tak] vyšel se dvanácti do Betanie. 12 Když potom druhého dne vycházeli z Betanie, dostal [Ježíš] hlad. 13 A když zdálky uviděl fíkovník, jak má listí, šel k němu, zda by snad na něm něco nenalezl. A když přišel, nenašel na něm nic než listí, protože nebyl čas fíků. 14 Ježíš mu tedy řekl: “Ať z tebe navěky už nikdo nejí ovoce!” A jeho učedníci [to] slyšeli. 15 A [tak] přišli do Jeruzaléma. Když pak Ježíš vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo v chrámu prodávali i kupovali, a zpřevracel stoly směnárníků i sedačky prodavačů holubic. 16 A nikomu nedovoloval [ani] přenášet zboží skrze chrám. 17 Vyučoval [je a] říkal jim: “Není snad napsáno, že ‘Můj dům bude nazván domem modlitby pro všechny národy’? Vy jste z něj ale udělali ‘doupě lupičů’!” 18 Když [to] však uslyšeli zákoníci a velekněží, hledali [způsob,] jak by ho zahubili, protože se ho báli. Všechen zástup totiž žasl nad jeho učením. 19 A když nastal večer, vyšel ven z města. 20 Když potom šli za svítání kolem toho fíkovníku, uviděli, že uschl od kořenů. 21 Petr se tedy rozpomněl a řekl mu: “Mistře, podívej se, ten fíkovník, který jsi proklel, uschl!” 22 Ježíš jim odpověděl: “Mějte Boží víru. 23 Amen, říkám vám, že kdokoli by řekl této hoře: ‘Zvedni se a vrhni se do moře,’ a nepochyboval by ve svém srdci, ale věřil by, že se děje to, co říká, bude mít, cokoli řekl. 24 Proto vám říkám: Věřte, že všechno, o co při modlitbě prosíte, jste dostali a budete [to] mít. 25 A když se postavíte k modlitbě, odpouštějte, pokud máte něco proti někomu, aby i váš Otec v nebesích odpustil vaše prohřešky vám. 26 Jestliže však vy neodpouštíte, ani váš Otec, který je v nebesích, neodpustí vaše prohřešky [vám].” 27 Potom znovu přišli do Jeruzaléma, a když se procházel v chrámu, přistoupili k němu velekněží, zákoníci a starší [lidu]. 28 Řekli mu: “Jakou mocí děláš tyto věci? A kdo ti tu moc dal, že je děláš?” 29 Ježíš jim však odpověděl: “Já se vás také zeptám na jednu věc. Odpovězte mi a [potom] vám řeknu, jakou mocí dělám tyto věci. 30 Byl Janův křest z nebe, nebo z lidí? Odpovězte mi.” 31 Uvažovali tedy mezi sebou a říkali: “Kdybychom řekli, [že] z nebe, řekne [nám]: ‘Proč jste mu tedy neuvěřili?’ 32 Když ale řekneme, [že] z lidí...” (báli se totiž lidu, protože všichni měli zato, že Jan byl opravdový prorok). 33 Odpověděli tedy Ježíši a řekli: “Nevíme.” Ježíš jim odpověděl: “Ani já vám [tedy] neřeknu, jakou mocí dělám tyto věci.”