Titovi
1
Pavel, Boží služebník a apoštol Ježíše Krista, podle víry Božích vyvolených a poznání pravdy, jež [vede] ke zbožnosti, v naději věčného života, který před věčnými časy zaslíbil Bůh, který [nikdy] nelže a [který] v patřičný čas zjevil své slovo skrze kázání, jež mi bylo svěřeno podle nařízení našeho Spasitele Boha, Titovi, [svému] vlastnímu synu v obecné víře: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a [od] Pána Ježíše Krista, našeho Spasitele. Zanechal jsem tě na Krétě z toho důvodu, abys dal do pořádku to, co [ještě] zbývá, a ustanovil po městech starší, jak jsem ti nařídil. Někdo [může být starším,] je-li bezúhonný, manžel jedné ženy a má-li věřící děti, které nelze obvinit z bujnosti nebo nepoddajnosti. Neboť biskup musí jakožto Boží správce být bezúhonný, ne samolibý, ne prchlivý, ne pijan, ne rváč, ne ziskuchtivý, ale pohostinný, milovník dobra, rozvážný, spravedlivý, svatý, zdrženlivý, držící se spolehlivého slova podle toho, jak byl naučen, aby mohl nejen povzbuzovat zdravým učením, ale i přemáhat odpůrce. 10 Je totiž mnoho nepoddaných, prázdných mluvků a svůdců mysli, zvláště těch z obřízky, 11 jimž musí být zacpána ústa. Ti rozvracejí celé domy, když pro mrzký zisk vyučují tomu, co se nesmí. 12 Jeden z nich, jejich vlastní prorok, řekl: “Kréťané [byli] vždycky lháři, zlá zvěř a líná břicha.” 13 Toto svědectví je pravdivé. Proto je přísně kárej, aby byli zdraví ve víře 14 a nezabývali se židovskými bájemi a příkazy lidí, kteří se odvracejí od pravdy. 15 Čistým [je] všechno čisté; poskvrněným a nevěřícím však [není] čisté nic, ale jejich [vlastní] mysl i svědomí jsou poskvrněné. 16 Vyznávají, že znají Boha, svými skutky [to] však popírají. Jsou ohavní, nepovolní a nezpůsobilí k jakémukoli dobrému dílu.