1 Pavel, Boží služebník a apoštol Ježíše Krista, podle víry Božích vyvolených a poznání pravdy, jež [vede] ke zbožnosti, 2 v naději věčného života, který před věčnými časy zaslíbil Bůh, který [nikdy] nelže 3 a [který] v patřičný čas zjevil své slovo skrze kázání, jež mi bylo svěřeno podle nařízení našeho Spasitele Boha, 4 Titovi, [svému] vlastnímu synu v obecné víře: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a [od] Pána Ježíše Krista, našeho Spasitele. 5 Zanechal jsem tě na Krétě z toho důvodu, abys dal do pořádku to, co [ještě] zbývá, a ustanovil po městech starší, jak jsem ti nařídil. 6 Někdo [může být starším,] je-li bezúhonný, manžel jedné ženy a má-li věřící děti, které nelze obvinit z bujnosti nebo nepoddajnosti. 7 Neboť biskup musí jakožto Boží správce být bezúhonný, ne samolibý, ne prchlivý, ne pijan, ne rváč, ne ziskuchtivý, 8 ale pohostinný, milovník dobra, rozvážný, spravedlivý, svatý, zdrženlivý, 9 držící se spolehlivého slova podle toho, jak byl naučen, aby mohl nejen povzbuzovat zdravým učením, ale i přemáhat odpůrce. 10 Je totiž mnoho nepoddaných, prázdných mluvků a svůdců mysli, zvláště těch z obřízky, 11 jimž musí být zacpána ústa. Ti rozvracejí celé domy, když pro mrzký zisk vyučují tomu, co se nesmí. 12 Jeden z nich, jejich vlastní prorok, řekl: “Kréťané [byli] vždycky lháři, zlá zvěř a líná břicha.” 13 Toto svědectví je pravdivé. Proto je přísně kárej, aby byli zdraví ve víře 14 a nezabývali se židovskými bájemi a příkazy lidí, kteří se odvracejí od pravdy. 15 Čistým [je] všechno čisté; poskvrněným a nevěřícím však [není] čisté nic, ale jejich [vlastní] mysl i svědomí jsou poskvrněné. 16 Vyznávají, že znají Boha, svými skutky [to] však popírají. Jsou ohavní, nepovolní a nezpůsobilí k jakémukoli dobrému dílu.