1 Přišel také do Derbe a do Lystry. A hle, byl tam jeden učedník jménem Timoteus, syn věřící židovské ženy, jeho otec byl však Řek. 2 Bratři v Lystře a Ikonii o něm vydávali dobré svědectví. 3 Pavel chtěl, aby se s ním vydal na cestu; vzal jej a obřezal kvůli Židům, kteří byli v oněch místech, neboť všichni věděli, že jeho otec byl Řek. 4 Když procházeli městy, předávali jim ustanovení, na nichž se usnesli apoštolové a starší v Jeruzalémě, aby je zachovávali. 5 A tak se sbory upevňovaly ve víře a denně početně rostly. 6 Potom prošli Frygií a galatskou krajinou, a Duch Svatý jim zabránil promluvit Slovo v Asii. 7 Když přišli k Mysii, pokoušeli se dostat do Bythinie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil. 8 Minuli tedy Mysii a sestoupili do Troady. 9 V noci se ukázalo Pavlovi vidění: stál před ním nějaký makedonský muž a prosil ho: “Přejdi do Makedonie a pomoz nám!” 10 Jak uviděl to vidění, hned jsme se snažili vyjít do Makedonie, protože jsme nabyli přesvědčení, že nás Bůh povolal, abychom jim zvěstovali evangelium. 11 Vypluli jsme z Troady a plavili se přímo na Samothráké a druhého dne do Neapole. 12 A odtamtud do Filip, které jsou předním městem této části Makedonie a římskou kolonií. V tomto městě jsme strávili několik dní. 13 V sobotní den jsme vyšli za bránu podél řeky, kde jsme se domnívali, že je místo k modlitbě; usedli jsme a mluvili k ženám, které se tam sešly. 14 A poslouchala nás jedna žena jménem Lydie, prodavačka purpuru z města Thyatir, která uctívala Boha. Pán jí otevřel srdce, aby věnovala pozornost tomu, co Pavel říkal. 15 Když byla pokřtěna ona i její dům, poprosila nás: “Jestliže jste mne uznali za věrnou Pánu, vejděte do mého domu a zůstaňte.” A přinutila nás. 16 Stalo se, když jsme se šli modlit, že nás potkala nějaká otrokyně, která měla věšteckého ducha a věštěním přinášela svým pánům značný zisk. 17 Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela: “Tito lidé jsou otroci Boha Nejvyššího, kteří vám zvěstují cestu záchrany.” 18 A to dělala po mnoho dní. Pavla to omrzelo, obrátil se na toho ducha a řekl: “Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys od ní odešel!” A v tu chvíli od ní odešel. 19 Když její páni uviděli, že jim ušla naděje na zisk, chopili se Pavla a Silase a vlekli je na náměstí k představeným města. 20 Předvedli je před velitele a řekli: “Tito lidé pobuřují naše město. Jsou to Židé 21 a šíří zvyky, které my nesmíme přijímat ani zachovávat, protože jsme Římané.” 22 Také zástup proti nim povstal a velitelé z nich strhli šaty a poroučeli bít je holí. 23 Když jim vysázeli mnoho ran, uvrhli je do vězení a žalářníkovi nařídili, aby je bezpečně hlídal. 24 Když dostal takový příkaz, uvrhl je do vnitřního vězení a pro jistotu jim dal nohy do klády. 25 Kolem půlnoci se Pavel a Silas modlili a zpěvem oslavovali Boha a ostatní vězňové je poslouchali. 26 Náhle nastalo veliké zemětřesení, takže se otřásly základy vězení. Rázem se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta. 27 Když se žalářník probudil a uviděl otevřené dveře vězení, vytasil meč a chtěl se zabít, protože myslel, že vězňové uprchli. 28 Ale Pavel zvolal silným hlasem: “Neudělej si nic zlého! Jsme tu všichni.” 29 Žalářník požádal o světlo, vtrhl dovnitř a s třesením padl před Pavla a Silase. 30 Vyvedl je ven a říkal: “Páni, co mám dělat, abych byl zachráněn?” 31 Oni řekli: “Uvěř v Pána Ježíše, a budeš zachráněn ty i tvůj dům.” 32 A promluvili Pánovo slovo k němu i ke všem, kteří byli v jeho domě. 33 I ujal se jich v tu noční hodinu, vymyl jim rány a hned se dal pokřtít on i všichni jeho domácí. 34 Pak je zavedl do domu, prostřel stůl a s celým svým domem se radoval, že uvěřil Bohu. 35 Když nastal den, poslali velitelé ozbrojenou stráž se vzkazem: “Propusť ty lidi!” 36 Žalářník oznámil tento vzkaz Pavlovi: “Velitelé vzkázali, abyste byli propuštěni. Proto vyjděte a jděte v pokoji.” 37 Ale Pavel jim říkal: “Nás, římské občany, bez soudu veřejně zbili a uvrhli do vězení, a nyní nás tajně vyhánějí? To ne, jen ať sami přijdou a vyvedou nás!” 38 Stráž oznámila tyto výroky velitelům. Ti se ulekli, když uslyšeli, že jsou Římané, 39 přišli a omluvili se, vyvedli je a prosili, aby odešli z města. 40 Vyšli z vězení a vešli k Lydii, uviděli bratry, povzbudili je a odešli.