1 Procestovali Amfipolis a Apollonii a přišli do Tesaloniky, kde byla židovská synagóga. 2 Podle svého zvyku vstoupil Pavel k nim a po tři soboty k nim mluvil na základě Písem. 3 Vysvětloval a předkládal jim, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých a že “Ježíš, kterého já vám zvěstuji, to je ten Mesiáš.” 4 Někteří z nich se dali přesvědčit a připojili se k Pavlovi a Silasovi, také velké množství Řeků, kteří uctívali Boha, a nemálo předních žen. 5 Židé si však, zachváceni žárlivostí, přibrali několik ničemných mužů z tržiště, vyvolali srocení davu a pobouřili město; napadli Jásonův dům a snažili se je předvést před lid. 6 Když je nenalezli, vlekli Jásona a několik bratří k představeným města a křičeli: “Ti, kteří pobouřili celý svět, přišli také sem 7 a Jáson je hostí. Ti všichni jednají proti císařovým ustanovením, neboť říkají, že králem je někdo jiný: Ježíš.” 8 Zneklidnili zástup i představené města, kteří to slyšeli. 9 Ale když dostali od Jásona a ostatních záruku, propustili je. 10 Bratři hned v noci vyslali Pavla a Silase do Beroje. Když tam přišli, odebrali se do židovské synagógy. 11 A tamější Židé byli ušlechtilejší než ti v Tesalonice: přijali Slovo se vší dychtivostí a denně pečlivě zkoumali Písma, zdali je tomu tak. 12 Tak mnozí z nich uvěřili, také nemálo vznešených řeckých žen i mužů. 13 Jakmile však Židé z Tesaloniky poznali, že Pavel zvěstuje slovo Boží také v Beroji, přišli i tam a podněcovali a bouřili zástupy. 14 Tehdy bratři hned vyslali Pavla, aby šel až k moři, ale Silas a Timoteus tam zůstali. 15 Ti, kteří Pavla doprovázeli, ho dovedli až do Athén a vrátili se, když dostali příkaz pro Silase a Timotea, aby k němu co nejdříve přišli. 16 Zatímco Pavel na ně čekal v Athénách, jeho duch se v něm rozhorloval, když pozoroval, že město je plné model. 17 Proto mluvil v synagóze se Židy a s těmi, kdo ctili Boha, a na náměstí denně s těmi, kteří tam byli právě přítomni. 18 Setkávali se s ním také někteří epikurejští a stoičtí filozofové. Někteří říkali: “Co nám to chce ten mluvka vykládat?” Jiní zase: “Zdá se, že to je hlasatel cizích božstev”; zvěstoval jim totiž Ježíše a vzkříšení. 19 Chopili se ho a odvedli na Areopag a říkali: “Smíme vědět, co je to za nové učení, které hlásáš? 20 Předkládáš našim uším jakési cizí věci. Chceme tedy poznat, co to má být.” 21 Všichni Athéňané a cizinci, kteří tam pobývali, se totiž nezabývali ničím jiným, než že říkali nebo poslouchali něco nového. 22 Pavel se postavil doprostřed Areopagu a říkal: “Muži athénští, pozoruji, že jste v každém ohledu velicí ctitelé božstev. 23 Když jsem totiž procházel a pozorně prohlížel vaše posvátná místa, nalezl jsem i oltář, na kterém je napsáno: ‘Neznámému bohu.’ Co tedy ctíte, a ještě neznáte, to já vám zvěstuji: 24 Bůh, který učinil svět a všechno, co je v něm, je pánem nebe i země a nebydlí ve svatyních rukou zhotovených 25 ani si nedává sloužit lidskýma rukama, jako by něco potřeboval; on dává všem život, dech i všechno. 26 Učinil z jedné krve všechno lidstvo, aby přebývalo na celém povrchu země; ustanovil jim nařízená období a hranice jejich přebývání, 27 aby hledali Boha, zda by se jej snad mohli dotknout a nalézt ho, a přece není od nikoho z nás daleko. 28 Neboť v něm žijeme, pohybujeme se a jsme, jak to řekli i někteří z vašich básníků: ‘Vždyť jsme i jeho rod.’ 29 Jsme-li tedy rodem Božím, nesmíme se domnívat, že božstvo je podobno zlatu nebo stříbru nebo kamenu, výtvoru lidské zručnosti a důmyslu. 30 Když tedy Bůh přehlédl ty doby nevědomosti, nařizuje nyní lidem, aby všichni a všude činili pokání. 31 Neboť ustanovil den, v němž bude spravedlivě soudit obydlený svět skrze muže, kterého k tomu určil. Všem o tom poskytl důkaz tím, že jej vzkřísil z mrtvých.” 32 Jakmile uslyšeli o vzkříšení mrtvých, jedni se mu posmívali a druzí řekli: “Řekneš nám o tom ještě jindy.” 33 A tak Pavel od nich odešel. 34 Ale někteří se k němu připojili a uvěřili; mezi nimi i Dionysios Areopagita, žena jménem Damaris a s nimi ještě jiní.