1 Stalo se, když Apollos byl v Korintě, že Pavel prošel hornatým vnitrozemím a přišel do Efezu; tam nalezl nějaké učedníky. 2 Řekl jim: “Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?” Oni mu odpověděli: “Ne, vždyť jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý.” 3 Řekl: “Jak jste tedy byli pokřtěni?” Oni řekli: “Janovým křtem.” 4 Pavel řekl: “Jan křtil křtem pokání a říkal lidu, aby uvěřili v toho, který přijde po něm, to jest v Ježíše.” 5 Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. 6 A když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně Duch Svatý a oni mluvili jazyky a prorokovali. 7 Těch mužů bylo celkem asi dvanáct. 8 Pavel vstoupil do synagógy a směle v ní mluvil po tři měsíce; rozmlouval s lidmi a přesvědčoval je o věcech království Božího. 9 Když se však někteří zatvrzovali a nechtěli se dát přesvědčit, ba přede všemi tupili tu Cestu, Pavel od nich odstoupil, oddělil učedníky a denně rozmlouval ve škole [nějakého] Tyranna. 10 To trvalo dva roky, takže všichni obyvatelé provincie Asie uslyšeli Pánovo slovo, Židé i Řekové. 11 A Bůh konal skrze Pavlovy ruce neobvyklé mocné činy, 12 takže i na nemocné odnášeli šátky a zástěry, které se dotkly jeho těla, a nemoci se od nich vzdalovaly a zlí duchové vycházeli. 13 Také někteří potulní židovští zaklínači se pokusili nad těmi, kteří měli zlé duchy, vyslovovat jméno Pána Ježíše a říkali: “Zaklínám vás Ježíšem, kterého hlásá Pavel.” 14 To činilo sedm synů nějakého Skévy, židovského předního kněze. 15 Zlý duch jim však odpověděl: “Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?” 16 A ten člověk, v němž byl zlý duch, se na ně vrhl, ovládl dva z nich a přemohl je, takže nazí a zranění utekli z toho domu. 17 Dověděli se o tom všichni Židé a Řekové, kteří bydleli v Efezu. I padl na všechny strach a jméno Pána Ježíše bylo velebeno. 18 A mnozí z těch, kteří uvěřili, přicházeli, otevřeně vyznávali a odhalovali své skutky. 19 Mnozí, kteří se zabývali magií, snesli své knihy a přede všemi je pálili. A spočítali jejich cenu a shledali, že stály padesát tisíc stříbrných. 20 Tak Pánovo slovo mocně rostlo a sílilo. 21 Po těchto událostech se Pavel v duchu rozhodl, že projde Makedonii a Achaju a půjde do Jeruzaléma. Řekl: “Až tam pobudu, musím spatřit také Řím.” 22 Poslal do Makedonie dva své pomocníky, Timotea a Erasta, a sám zůstal nějaký čas v Asii. 23 V té době nastalo nemalé pobouření pro tu Cestu. 24 Nějaký zlatník jménem Demetrios, který vyráběl stříbrné modely Artemidiny svatyně a poskytoval řemeslníkům nemalý výdělek, 25 svolal řemeslníky i ostatní pracovníky v tomto oboru a řekl: “Muži, víte, že z této práce máme blahobyt, 26 a vidíte a slyšíte, že tento Pavel nejen v Efezu, nýbrž téměř v celé Asii přesvědčil a svedl značný zástup. Říká, že bohové, kteří jsou děláni rukama, nejsou bohové. 27 Hrozí nebezpečí, že nejenom náš obor přijde v opovržení, ale i chrám veliké bohyně Artemidy nebude považován za nic, a bude stržena velebnost té, kterou uctívá celá Asie i obydlený svět.” 28 Když to uslyšeli, rozpálili se hněvem a začali křičet: “Veliká je efezská Artemis!” 29 Celé město se naplnilo zmatkem; všichni se společně hnali do divadla a strhli s sebou Pavlovy průvodce na cestách, Makedonce Gaia a Aristarcha. 30 Pavel chtěl vejít mezi lid, ale učedníci mu v tom bránili. 31 Také někteří vysocí úředníci provincie, kteří mu byli nakloněni, mu poslali vzkaz a prosili ho, aby se nevydával do divadla. 32 Každý křičel něco jiného, neboť shromáždění bylo zmatené a většina ani nevěděla, proč se sešli. 33 Ze zástupu vytáhli Alexandra, kterého Židé postrčili dopředu. Alexandr pokynul rukou a chtěl se před lidem hájit. 34 Když však poznali, že je to Žid, zvolali všichni jedním hlasem a asi dvě hodiny křičeli: “Veliká je efezská Artemis!” 35 Městský tajemník utišil zástup a řekl: “Muži efezští, kdo z lidí by nevěděl, že město Efezských je strážcem chrámu veliké Artemidy a jejího obrazu spadlého z nebe? 36 Protože o tom tedy není pochyb, musíte zachovat klid a nedělat nic ukvapeného. 37 Přivedli jste tyto muže, ale oni se nedopustili svatokrádeže, ani neuráží naši bohyni. 38 Mají-li tedy Demetrios a řemeslníci, kteří jsou s ním, proti někomu žalobu, konají se přece veřejné soudy a jsou tu místodržitelé. Tam ať žalují jeden druhého. 39 Žádáte-li něco jiného, bude to vyřešeno v zákonném shromáždění. 40-41 Vždyť jsme v nebezpečí, že budeme kvůli dnešku obviňováni ze vzpoury. Není žádný důvod, kterým bychom mohli vysvětlit toto srocení.” Po těch slovech shromáždění rozpustil.