1 Když ten rozruch ustal, svolal si Pavel učedníky, povzbudil je, rozloučil se s nimi a vydal se na cestu do Makedonie. 2 Prošel ty krajiny, povzbudil bratry mnohými slovy a přišel do Řecka, 3 kde strávil tři měsíce. Židé proti němu nastrojili léčku, právě když se chystal plavit do Sýrie, i rozhodl se, že se vrátí přes Makedonii. 4 Až do Asie ho doprovázeli Sopatros, Pyrrhův syn z Beroje, z Tesalonických pak Aristarchos a Sekundus, Gaius z Derbe a Timoteus, z Asie Tychikos a Trofimos. 5 Ti šli napřed a čekali na nás v Troadě. 6 My jsme po dnech nekvašených chlebů vypluli z Filip a dorazili jsme za pět dní k nim do Troady, kde jsme strávili sedm dní. 7 První den v týdnu jsme se sešli k lámání chleba. Pavel s nimi rozmlouval, protože chtěl druhý den odejít, a protáhl svou řeč až do půlnoci. 8 V horní místnosti, kde jsme byli shromážděni, bylo mnoho lamp. 9 Nějaký mladík jménem Eutychos seděl na okně; když Pavel dlouho mluvil, zmáhal ho hluboký spánek. Přemožen spánkem spadl dolů z třetího poschodí. Zdvihli ho mrtvého. 10 Pavel sešel dolů, padl na něho, objal ho a řekl: “Neznepokojujte se, neboť jeho duše je v něm.” 11 Pak vystoupil nahoru, lámal chléb a jedl, a dlouho do rána s nimi rozmlouval; a tak odešel. 12 Chlapce přivedli živého a byli velice povzbuzeni. 13 My jsme šli napřed na loď a vypluli jsme k Assu, kde jsme měli přibrat Pavla. Tak nám to totiž nařídil, a sám se chystal cestovat po souši. 14 Když se s námi setkal v Assu, vzali jsme ho na loď a přijeli jsme do Mitylény. 15 A když jsme odtud odpluli, dostali jsme se druhého dne do blízkosti Chiu. Další den jsme připluli k Samu a po zastávce v Trogylliu příští den jsme přijeli do Milétu. 16 Pavel se totiž rozhodl minout Efez, aby se nezdržel v Asii, neboť spěchal, aby se dostal na den Letnic do Jeruzaléma, bude-li to jen trochu možné. 17 Z Milétu poslal vzkaz do Efezu a zavolal si starší církve. 18 Když k němu přišli, řekl jim: “Vy víte, jak jsem od prvního dne, kdy jsem vstoupil do Asie, byl s vámi po celý čas 19 a sloužil jako otrok Pánu se vší pokorou, v slzách i zkouškách, které mě potkaly pro úklady Židů; 20 jak jsem nic nezamlčel z toho, co by vám prospívalo, ale všechno jsem vám oznámil, když jsem vás učil veřejně i po domech. 21 Naléhavě jsem Židům i Řekům svědčil o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána Ježíše Krista. 22 A nyní, hle, jsa spoután Duchem, jdu do Jeruzaléma a nevím, co mne tam potká, 23 kromě toho, že mi Duch Svatý v každém městě dosvědčuje, že mne čekají pouta a soužení. 24 Avšak v žádném ohledu si necením své duše víc, než abych dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: dosvědčovat evangelium o Boží milosti.” 25 “A nyní, hle, já vím, že vy všichni, mezi kterými jsem procházel a hlásal Království, již nespatříte mou tvář. 26 Proto vám dnešního dne dosvědčuji, že jsem čistý od krve všech lidí, 27 neboť jsem nic nezamlčel a oznámil jsem vám celou vůli Boží. 28 Dávejte pozor na sebe a na celé stádo, v němž vás Duch Svatý ustanovil za strážce, abyste pásli Boží církev, kterou si získal vlastní krví. 29 Já vím, že po mém odchodu k vám vejdou draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. 30 I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou. 31 Proto buďte bdělí a mějte na paměti, že jsem po tři roky dnem i nocí nepřestal se slzami napomínat jednoho každého z vás. 32 A nyní vás svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás zbudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. 33 Nezatoužil jsem po stříbře, zlatě ani oděvu nikoho z vás. 34 Sami víte, že pro potřeby mé a těch, kteří byli se mnou, sloužily tyto ruce. 35 Ve všem jsem vám ukázal, že takto máme pracovat, ujímat se slabých a pamatovat na slova Pána Ježíše, neboť on řekl: ‘Blaženější je dávat než brát.’ ” 36 Po těch slovech padl na kolena a s nimi všemi se pomodlil. 37 Všichni se dali do velikého pláče, objímali Pavla a líbali ho. 38 Nejvíce se rmoutili nad tím slovem, které řekl, že již více nespatří jeho tvář. A doprovázeli ho k lodi.