1 Jakub, otrok Boží a Pána Ježíše Krista, posílá pozdrav dvanácti kmenům, které jsou v rozptýlení. 2 Pokládejte za velikou radost, moji bratři, když upadnete do rozličných pokušení. 3 Víte, že přezkoušení vaší víry přináší vytrvalost. 4 A vytrvalost ať má dokonalý výsledek, abyste byli dokonalí a úplní a aby vám v ničem nic nescházelo. 5 Nedostává-li se někomu z vás moudrosti, ať ji žádá od Boha, který dává všem štědře a nevyčítá, a bude mu dána. 6 Ať však žádá ve víře a nic nepochybuje. Neboť kdo pochybuje, podobá se mořské vlně, hnané a zmítané větrem. 7 Ať si takový člověk nemyslí, že něco od Pána dostane; 8 muž nerozhodný, nestálý ve všem, co činí. 9 Bratr v nízkém postavení ať se chlubí ve svém povýšení 10 a bohatý ve svém ponížení, protože pomine jako květ trávy: 11 vyjde slunce se svým žárem a vysuší trávu, její květ opadne a krása jeho vzhledu zanikne. Tak i boháč v tom, co činí uvadne. 12 Blahoslavený muž, který snáší zkoušku, neboť když se osvědčí, dostane věnec života, jejž [Pán] zaslíbil těm, kdo ho milují. 13 Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: ‘Jsem pokoušen od Boha.’ Bůh nemůže být pokoušen ke zlému a sám také nikoho nepokouší. 14 Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní žádostivostí. 15 Žádostivost pak počne a rodí hřích, a dokonaný hřích plodí smrt. 16 Nenechte se klamat, moji milovaní bratři. 17 Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u něhož není proměny ani zatmění z odvrácení. 18 On se rozhodl a zplodil nás slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho stvoření. 19 Víte to, moji milovaní bratři. Každý člověk ať je rychlý k naslouchání, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. 20 Neboť hněv muže spravedlnost Boží nepůsobí. 21 Proto odložte veškerou nečistotu a přemíru špatnosti a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc zachránit vaše duše. 22 Buďte však těmi, kdo slovo činí, nebuďte pouze posluchači, kteří sami sebe klamou. 23 Neboť je-li někdo posluchačem slova, a ne tím, kdo je činí, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svou přirozenou tvář; 24 podíval se totiž na sebe a odešel, a hned zapomněl, jaký byl. 25 Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, kdo se nestane zapomnětlivým posluchačem, nýbrž činitelem skutku, ten bude blahoslavený ve svém jednání. 26 Domnívá-li se někdo, že je zbožný, a přitom nedrží na uzdě svůj jazyk, nýbrž klame své srdce, jeho zbožnost je marná. 27 Zbožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení a zachovávat se neposkvrněným od světa.