1 Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu Svatém, 2 že mám veliký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci. 3 Přál bych si, abych já sám byl zavržen od Krista místo svých bratrů, svých příbuzných podle těla. 4 Jsou to Izraelci, jim patří synovství, sláva i smlouvy, jim byl dán Zákon, služba a zaslíbení, 5 jejich jsou otcové a z nich pochází podle těla Mesiáš, který je nade vším, Bůh požehnaný na věky. Amen. 6 Ne že by Boží slovo selhalo. Neboť ne všichni ti, kteří pocházejí z Izraele, jsou Izrael, 7 ani ne proto, že jsou potomstvem Abrahamovým, jsou všichni jeho dětmi, nýbrž ‘v Izákovi bude tobě povoláno símě.’ 8 To jest: Božími dětmi nejsou děti těla, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbení. 9 Zaslíbení, kterým bylo toto slovo: ‘V tomto čase přijdu, a Sára bude mít syna.’ 10 A nejen to, ale také Rebeka z jednoho muže otěhotněla, totiž z našeho otce Izáka; 11 ještě se jí synové nenarodili a neučinili nic dobrého ani zlého, aby však zůstalo potvrzeno Boží předsevzetí, které je podle vyvolení, 12 ne ze skutků, nýbrž z toho, kdo povolává, bylo jí řečeno, že starší bude sloužit mladšímu. 13 Jak je napsáno: ‘Jákoba jsem miloval, ale Ezaua jsem nenáviděl.’ 14 Co tedy řekneme? Není u Boha nespravedlnost? Naprosto ne! 15 Mojžíšovi říká: ‘Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.’ 16 Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo běží, ale na Bohu, který se smilovává. 17 Písmo praví faraónovi: ‘Právě proto jsem tě vzbudil, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.’ 18 A tak nad kým chce, nad tím se slitovává, a koho chce, toho zatvrzuje. 19 Řekneš mi tedy: ‘Proč si ještě stěžuje? Vždyť kdo odolal jeho vůli?’ 20 Člověče, kdo vlastně jsi, že odmlouváš Bohu? Což řekne výtvor svému tvůrci: ‘Proč jsi mě udělal takto?’ 21 Což nemá hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy učinil jednu nádobu ke cti a druhou k hanbě? 22 Což nechtěl Bůh ukázat svůj hněv a uvést ve známost svou moc, a proto s velikou trpělivostí snášel nádoby hněvu připravené k záhubě? 23 A také proto, aby oznámil bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které předem připravil k slávě, 24 totiž na nás, které také povolal nejen ze Židů, ale i z pohanů? 25 Jak praví u Ozeáše: ‘Lid, který není můj, nazvu svým lidem, a tu, která nebyla milována, nazvu milovanou,’ 26 ‘a stane se, že na místě, kde jim bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.’ 27 Izaiáš však volá nad Izraelem: ‘Kdyby bylo synů Izraele jako písku v moři, jen zbytek bude zachráněn, 28 neboť úplně a rychle vykoná Pán své slovo na zemi.’ 29 A jak to Izaiáš předpověděl: ‘Kdyby nám Pán Sabaoth nezanechal símě, byli bychom jako Sodoma, Gomoře bychom byli podobni.’ 30 Co tedy řekneme? To, že pohané, kteří neusilovali o spravedlnost, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti, která je z víry; 31 Izrael však, ačkoli usiloval o zákon spravedlnosti, k cíli Zákona nedospěl. 32 Proč? Protože nevycházel z víry, nýbrž jakoby ze skutků [Zákona]. Narazili na kámen úrazu, 33 jak je napsáno: ‘Hle, kladu na Siónu kámen úrazu a skálu pohoršení, a každý, kdo v něho věří, nebude zahanben.’