1 Když potom vycházel z chrámu, řekl mu jeden z jeho učedníků: “Mistře, pohleď, jaké kameny a jaké stavby!” 2 Ježíš mu odpověděl: “Vidíš tyto veliké stavby? Nebude [tu] ponechán kámen na kameni: [všechno] bude zbořeno.” 3 Když se pak posadil na Olivetské hoře naproti chrámu, ptali se ho soukromě Petr, Jakub, Jan a Ondřej: 4 “Řekni nám, kdy to bude a jaké [bude] znamení [času], kdy se toto všechno naplní?” 5 Tehdy jim Ježíš začal odpovídat: “Dejte pozor, aby vás nikdo nesvedl. 6 Mnozí totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: ‘Já jsem [Kristus,]’ a svedou mnohé. 7 Když pak uslyšíte války a zprávy o válkách, nestrachujte se, protože se [to] musí dít. Ale to ještě nebude konec. 8 Povstane totiž národ proti národu a království proti království. Na [různých] místech budou zemětřesení a budou hladomory a nepokoje. Toto [jsou] počátky porodních bolestí. 9 Ale vy na sebe dávejte pozor. Budou vás totiž vydávat soudům a shromážděním; budete biti a stanete kvůli mně před vládci a králi, na svědectví pro ně. 10 Ale nejdříve musí být všem národům kázáno evangelium. 11 A když vás budou odvádět a dávat [do vězení], nedělejte si předem starosti a nerozmýšlejte si, co byste řekli, ale mluvte to, co vám bude dáno v tu chvíli. Nejste [to] totiž vy, kdo mluví, ale Duch Svatý. 12 Tehdy vydá bratr bratra na smrt, i otec [svého] syna, a děti povstanou proti rodičům a zabijí je. 13 A všichni vás budou nenávidět kvůli mému jménu. Ale kdo vytrvá až do konce, ten bude spasen.” 14 “Ale když uvidíte ‘ohavnost zpustošení’, o níž mluvil prorok Daniel, jak stojí, kde [stát] nemá (kdo čte, rozuměj), tehdy ať ti, kdo jsou v Judsku, utíkají do hor. 15 Kdo [bude] na střeše, ať nesestupuje do svého domu, ani nevchází, aby si ze svého domu něco vzal. 16 A kdo na poli, ať se nevrací zpátky, aby si vzal svůj plášť. 17 Ale běda [bude] v těch dnech těhotným a těm, které kojí. 18 Proto se modlete, aby váš útěk nenastal v zimě. 19 Protože ty dny budou [dny] soužení, jaké do této doby nebylo od počátku stvoření, které Bůh stvořil, a [jaké] už nikdy nebude. 20 A kdyby Pán ty dny nezkrátil, nezachránil by se žádný člověk. Kvůli vyvoleným, které vyvolil, však [Pán] ty dny zkrátil.” 21 “Kdyby vám v té době někdo řekl: ‘Hle, Kristus [je] zde!’ anebo ‘Pohleďte, tam [je]!’, nevěřte. 22 Povstanou totiž falešní kristové a falešní proroci a budou dělat divy a zázraky, aby sváděli (kdyby [to] bylo možné) dokonce i vyvolené. 23 Ale vy dávejte pozor. Hle, všechno jsem vám řekl předem. 24 V těch dnech po tom soužení se pak zatmí slunce a měsíc nevydá své světlo. 25 Hvězdy budou padat z nebe a mocnosti, které jsou v nebesích, budou otřeseny. 26 A tehdy spatří Syna člověka, jak přichází v oblacích s velikou mocí a slávou. 27 A tehdy pošle své anděly a shromáždí své vyvolené od čtyř větrů, od nejzazšího konce země po nejzazší konec nebe.” 28 “Naučte se tedy od fíkovníku tomuto podobenství: Když již jeho větev změkne a vyráží listí, poznáváte, že léto je blízko. 29 Tak i vy, až uvidíte, jak se dějí tyto věci, vězte, že je blízko, [že už je] ve dveřích. 30 Amen, říkám vám, že toto pokolení rozhodně nepomine, než se toto všechno stane. 31 Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou. 32 O tom dni a hodině však nikdo neví - ani andělé v nebi ani Syn, jenom Otec. 33 Dávejte pozor, buďte bdělí a modlete se, vždyť nevíte, kdy nastane ten čas. 34 [Je to] jako když člověk odešel na cestu: opustil svůj dům a svěřil správu svým služebníkům. Každému [určil] jeho práci a vrátnému přikázal, aby bděl. 35 Proto bděte, neboť nevíte, kdy přijde pán domu - zda večer nebo o půlnoci nebo za kuropění nebo za svítání. 36 Aby vás snad, když znenadání přijde, nenalezl spící. 37 A co říkám vám, říkám všem: Bděte.”