1 Nebuďte mnozí učiteli, moji bratři; víte, že budeme souzeni přísněji. 2 Neboť všichni často chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, ten je dokonalý muž, schopný držet na uzdě i celé tělo. 3 Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, řídíme tím celé jejich tělo. 4 Hle i lodi, ačkoliv jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry, jsou řízeny maličkým kormidlem podle vůle toho, kdo je řídí. 5 Tak i jazyk je malý úd, ale honosí se velkými věcmi. Hle, jak malý oheň, a jak velký les zapálí! 6 I jazyk je oheň, svět nepravosti; jazyk je mezi našimi údy ten, který poskvrňuje celé tělo, zapaluje běh našeho života a sám je zapalován Gehennou. 7 Každý druh zvířat a ptáků, plazů a mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen druhem lidským, 8 ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu. 9 Jím dobrořečíme Pánu a Otci, a jím také zlořečíme lidem, učiněným podle Boží podoby. 10 Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemůže být! 11 Cožpak chrlí pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou? 12 Moji bratři, může fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Tak ani slaný pramen nevydá sladkou vodu. 13 Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže dobrým způsobem života své skutky v moudré tichosti. 14 Máte-li však v srdci hořkou závist a svárlivost, nechlubte se a nelžete proti pravdě. 15 To není moudrost sestupující shůry, ale pozemská, duševní, démonská. 16 Vždyť kde je závist a svárlivost, tam je zmatek a kdejaká špatná věc. 17 Moudrost shůry je především čistá, potom pokojná, mírná, poddajná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nepochybující, bez přetvářky. 18 Ovoce spravedlnosti je v pokoji zaséváno těm, kdo působí pokoj.